ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.59.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 59/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2004 stížnost obviněného J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. K. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2001, sp. zn. 36 T 20/98, byl obviněný J. K. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 9. 9. 1998, kterým měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák, s tím, že tento skutek není trestným činem.
Z podnětu odvolání krajského státního zástupce byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 5 To 34/2002, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2001 v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 36 T 20/98, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti na dobu čtyř let.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný i krajský státní zástupce a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Obviněný v rámci podaného odvolání současně vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. I. L. a JUDr. V. Č. Námitku odůvodnil poukazem na skutečnost, že v průběhu řízení podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání trestného činu zasahování do nezávislosti soudu spočívající v tom, že neznámá osoba působila před vydáním zrušovacího usnesení Vrchního soudu v Olomouci na soudce JUDr. I. L. a JUDr. V. Č., aby rozhodli v neprospěch obviněného. Uvedené jednání pak vedlo k tomu, že tito soudci vydali v neveřejném zasedání dne 12. 11. 2002 usnesení, jež odůvodnili způsobem odporujícím trestnímu řádu a jednostranně v neprospěch obviněného. K tomu byl na poště na adresu obviněného podán doporučený dopis, z něhož se podává, že celé trestní stíhání vůči obviněnému bylo vedeno snahou připravit jej o majetek, a že jistý pan P. zajistil přípravné řízení a „dokonce pomohl i s O.“. S ohledem na shora uvedené se obviněný domnívá, že neznámý pachatel skutečně do nezávislosti soudu zasáhl. Podjatost uvedených soudců obviněný tedy spatřuje ve způsobu, jakým rozhodovali, když v usnesení vypracovaném těmito soudci se objevují skutečnosti, jež nemají oporu v trestním spise. V souvislosti s uvedeným trestním oznámením podal obviněný na soudce JUDr. I. L. a JUDr. V. Č. stížnost k rukám předsedy Vrchního soudu v Olomouci a toto dal na vědomí i Ministerstvu spravedlnosti ČR.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 5 To 62/2004, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že soudci JUDr. I. L. a JUDr. V. Č. nejsou vyloučeni z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Vrchního soud v Olomouci pod sp. zn. 5 To 62/2004.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. K. v zákonném lhůtě stížnost, kterou odůvodnil v podstatě stejnými skutečnostmi uvedenými v návrhu na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. I. L. a JUDr. V. Č. Znovu poukazuje na to, že Vrchní soud v Olomouci opakovaně ve svých rozhodnutích jednoznačně vyjádřil právní stanovisko o vině obviněného. O nezávislosti a nestrannosti Vrchního soudu v Olomouci obviněný dále pochybuje i s ohledem na to, že stížnost na postup soudců podaná předsedovi Vrchního soudu v Olomouci byla zamítnuta. Proto tedy s odkazem na Protokol č. 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod o právu každého, kdo byl uznán vinným trestným činem, na přezkoumání výroku o vině nebo trestu soudem vyššího stupně, navrhuje, aby Nejvyšší soud jeho trestní věc Vrchnímu soudu v Olomouci odejmul a přikázal ji k nestrannému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Tvrzení obviněného o podjatosti soudců, kteří by měli v jeho trestní věci rozhodovat v odvolacím řízení jsou vážné a pokud by se potvrdily, nesporně by vedly k jejich vyloučení z úkonů trestního řízení. Zatím toto tvrzení však nemá oporu v žádném z provedených důkazů a naopak JUDr. I. L. a JUDr. V. Č. jako soudci odvolacího senátu vylučují jakoukoliv podjatost a ujištění o schopnosti nestranně rozhodnout. Protože žádným důkazem nebyla schopnost nestranného rozhodnutí napadených soudců zpochybněna, nemohla se stížnost obviněného J. K. setkat s úspěchem. Na napadené usnesení přitom lze odkázat i pokud jde o jeho odůvodnění.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera