ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1004.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1004/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR - Okresní pojišťovny v Š., zastoupené advokátkou, proti povinné R., v. o. s. \"v likvidaci\", pro 9.253,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 4678/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2002, č.j. 57 Co 190/2002-9, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2002, č.j. 57 Co 190/2002-9, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. 1. 2002, č.j. E 4678/2001-5, se zrušují a věc se Okresnímu soudu v Šumperku vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 1. 2002, č.j. E 4678/2001-5, kterým Okresní soud v Šumperku zamítl návrh, jímž se oprávněná domáhala nařízení výkonu rozhodnutí (platebního výměru z 19. 10. 2001, č. 4140100869) pro vydobytí pohledávky ve výši 9.253,- Kč prodejem movitých věcí povinné. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že podkladové rozhodnutí není vykonatelné, protože dosud nebylo řádně doručeno povinné. Vyšel ze zjištění, že platební výměr byl – po neúspěšném pokusu o doručení dne 25. 10. 2001, kdy adresátka nebyla zastižena – uložen 26. 10. 2001 na poště; účinky doručení uplynutím lhůty však nastat nemohly. Právnickým osobám lze totiž písemnost doručit pouze postupem upraveným v §25 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, který náhradní způsob doručení ve smyslu §24 odst. 2 téhož zákona vylučuje, ledaže se písemnost, která je určena do vlastních rukou, doručuje, tomu, kdo je oprávněn za právnickou osobu jednat, tj. fyzické osobě (o takový případ, o němž pojednává §25 odst. 1 citovaného zákona ve větě druhé, však v dané věci nešlo).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), oponuje závěru vylučujícímu tzv. náhradní způsob doručení písemností právnickým osobám. Ustanovení §24 odst. 1, 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, klade dovolatelka do pozice obecné právní normy v poměru k ustanovení §25 odst. 1 téhož zákona a dovozuje, že chybí-li speciální ustanovení upravující doručování písemností určených do vlastních rukou právnických osob náhradním způsobem, použije se ustanovení obecné, tj. §24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť otázku, jejíž řešení dovolatelka napadla (zda je platební výměr vykonatelný, byl-li jeho stejnopis doručen povinné náhradním způsobem, tj. uložením na poště), dovolací soud dosud neřešil (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V projednávaném případě je podkladovým rozhodnutím platební výměr zdravotní pojišťovny, který – jsou-li splněny zákonné podmínky – lze vykonat podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních (srov. §53 odst. 1, větu druhou, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“/, §274 písm. f/ o.s.ř.). Ustanovení §53 odst. 1, věty první, zákona č. 48/1997 Sb. podřídilo – nestanoví-li jinak – rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vrácení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné obecným předpisům o správním řízení. Jelikož předpoklady, za nichž se platební výměr stane po formální stránce vykonatelným, shora uvedený zákon neurčuje, je třeba odpověď na tuto otázku hledat v zákoně č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákonů č. 283/1993 Sb., č. 29/2000 Sb. a č. 227/2000 Sb., tj. ve znění účinném v době, kdy byl doručován (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“).
Soud je vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti, jímž opatřil rozhodnutí orgán, který je vydal (srov. §275 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §52 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. je rozhodnutí vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat (podat rozklad) nebo jestliže odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek. Lhůta k podání odvolání je patnáctidenní a plyne ode dne oznámení rozhodnutí, nestanoví-li jinou lhůtu zvláštní právní předpis; rozhodnutí se účastníkovi řízení oznamuje doručením jeho písemného vyhotovení, přičemž den jeho doručení je dnem oznámení (srov. §51 odst. 1, §52 odst. 2, §54 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.).
Podle ustanovení §24 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou. Postup při doručování písemností upravují ustanovení §24 odst. 2, 3, 4, §25 odst. 1, 2, 3 a §26 odst. 1, 2 zákona č. 71/1967 Sb.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.).
Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo organizacím, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo organizace přijímat písemnosti. Není-li takových pracovníků, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat (§25 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.).
Ustanovení §25 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. je třeba vykládat tak, že písemnosti určené právnickým osobám („organizacím“) se doručují na adresu sídla právnické osoby, popř. na jinou adresu, kterou pro účely doručení sdělila; písemnosti pak přijímají pověření zaměstnanci právnické osoby, není-li jich, osoby, které jsou oprávněny za právnickou osobu jednat (např. statutární orgán, vedoucí organizační složky, prokurista). Citované ustanovení není ve vztahu k ustanovení §24 zákona č. 71/1967 Sb. speciální právní normou, neboť to, co každé z nich upravuje, je odlišné. Ustanovení §25 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. řeší, kdo přijímá písemnosti doručované právnickým osobám, tedy kdo je oprávněn písemnost jménem právnické osoby s účinky řádného doručení převzít od osoby vykonávající akt doručení; nevylučuje však, aby se při doručování právnickým osobám postupovalo podle ustanovení §24 odst. 2 o.s.ř.
Jestliže se tedy právnická osoba (adresát písemnosti, jemuž má být doručeno do vlastních rukou) v místě doručení (v sídle nebo na jiném místě, které pro doručení stanovila) zdržuje, avšak zastižena nebyla (zaměstnanci oprávněni přijímat písemnosti, popř. ti, kdo za ni jednají, nebyli při doručení k dispozici), lze písemnost uložit a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumět. Pokud si právnická osoba (opět prostřednictvím pověřených zaměstnanců, popř. těch, kdo za ni jednají) nevyzvedne písemnost v určené lhůtě, považuje se její poslední den za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Zdržováním se právnické osoby v místě doručení ve smyslu §24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. se rozumí, že v daném místě vyvíjí podnikatelskou nebo jinou činnost prostřednictvím svých zaměstnanců a jiných osob.
Lze uzavřít, že otázku, kterou dovolatelka nabídla k přezkumu, posoudil odvolací soud nesprávně; protože ani soud prvního stupně věc neposuzoval v souladu s tím, co bylo shora uvedeno, zrušil Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř.).
Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu