ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1163.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1163/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. o. b., a.s., proti povinnému Z., s.p., zřízením soudcovského zástavního práva, pro 666.806.184,32 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 2418/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.7.2000, č.j. 37 Co 487/98-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k označeným nemovitostem, zčásti potvrdil, zčásti zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a ve zbytku návrh oprávněné zamítl.
Povinný (zastoupen advokátem) podal včasné dovolání, jež dle svého obsahu směřuje proti výroku, jímž odvolací soud nařízení výkonu rozhodnutí potvrdil. Namítl, že oprávněný neprokázal, že postižené nemovitosti byly v rozhodné době jeho vlastnictvím; je toho názoru, že nelze ztotožnit právo vlastnické s právem hospodaření, přičemž „zjevné vady návrhu“ nebylo možno odstranit ani „výkladem“. Dovolatel pak obšírně vyložil vztah dané věci k zákonu č. 92/1991 Sb., a poukázal i na důsledky nařízené exekuce, neboť se „hrubě dotýká práv vlastníků, kteří nemovitosti získali jako výsledek několikaletého restitučního řízení“.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání přisvědčila správnosti napadeného rozhodnutí a vyjádřila i názor, že dovolání není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občasného soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001, dále jen „o.s.ř.“).
Tak je tomu v dané věci proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 28.7.2000.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.; o žádný takový případ zde uvedený v dané věci však nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci 2) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takové vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.), se z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí (výrok) není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným pod písmeny b/ až f/ tohoto ustanovení.
Rovněž ustanovením §239 o.s.ř. přípustnost dovolání není dána, a to proto, že ji výrokem svého rozhodnutí odvolací soud nezaložil (odstavec 1), resp. že potřebný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání (jemuž by odvolací soud nevyhověl) nebyl vznesen (odstavec 2).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu