ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1177.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1177/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné C., spol. s r.o., proti povinné N. H. V. s.r.o., přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, pro 48.565.-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha- západ pod sp. zn. E 1458/99 , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22.října 2003 , č.j. 26 Co 430/2003-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím částečně změnil a částečně potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zčásti k návrhu povinné zastavil výkon rozhodnutí dříve pravomocně nařízený. Své rozhodnutí, jímž potvrdil zamítavý výrok prvostupňového rozhodnutí o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí pro jeho nepřípustnost ( §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.) odůvodnil názorem, dle nějž nesprávné označení zastoupení oprávněné jejím odštěpným závodem v záhlaví usnesení, kterým soud I.stupně nařídil výkon rozhodnutí (nad to v rozporu s údaji v návrhu), nemá za následek nesprávnost rozhodnutí a nemůže být důvodem pro zastavení výkonu, když je jinak oprávněná identifikována shodně a řádně jak ve vykonávaném rozhodnutí, tak v návrhu na jeho výkon i v nařizujícím usnesení; obdobně nepřesnost v označení způsobu provádění výkonu v usnesení, jímž byl výkon nařízen, se neprojevuje v jeho výrokové části, která nezaměnitelně vyjadřuje provedení výkonu dle §303 a násl. o.s.ř. Konečně nemůže obstát, uvedl odvolací soud, ani námitka povinné poukazující na nedostatek poučení ve vykonávaném titulu o jeho vykonatelnosti ta je atributem každého soudního rozhodnutí jako aktu vynucení povinnosti rozhodnutím uložené.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolací soud se podle ní nesprávně vypořádal s důvody jejího odvolání vztahujícími se k zastoupení oprávněné jejím odštěpným závodem, k označení způsobu provádění výkonu rozhodnutí zákonem neupraveným a s nedostatkem poučení o vykonatelnosti ve vykonávaném titulu.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož v dovoláním napadené části usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Dovolatelčiny námitky, vyjádřené v dovolání, jsou právě identifikovatelné s tímto důvodem, to se týká jak vady vykonávaného rozhodnutí v nedostatku jeho poučení o vlastní vykonatelnosti, vad pravomocného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí spočívajícím ve vyjádření zastoupení oprávněné jejím odštěpným závodem a vady v tom, že slovům zákona ( §258 odst. 1, jakož i označení hlavy třetí části šesté o.s.ř.) neodpovídá označení způsobu provádění nařizovaného výkonu (odepsáním pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu ve smyslu pojmu užitého v ust. §307 odst. 1 o.s.ř.), když podsouvá uvedeným vadám účinky, které se v řízení o jejím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí vůbec co do významu a správnosti soudem odvolacím projeveným právním posouzením neprojevily a projevit ani nemohly. Odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.září 1999 sp.zn. 20 Cdo 2380/98 nebo ze dne 21.dubna 1999 sp.zn. 21 Cdo 2101/98).
Dovolatelka tedy neotvírá právní otázky, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež by v konečném účinku mohly mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu