ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1380.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1380/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) České správy sociálního zabezpečení Praha – Okresní správy sociálního zabezpečení B., B) V. M., zastoupeného advokátkou, C) N., spol. s r. o., zastoupené advokátem, D) Č. s., a.s. – Okresní pobočky v O., proti povinnému M. G., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. E 242/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2001, č. j. 42 Co 764/2001-154, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 26. 1. 2001, č. j. E 242/95-134, jímž okresní soud s poukazem na ustanovení §254 odst. 2 občanského soudního řádu zamítl žádost povinného o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení z 5. 10. 2000, č. j. E 242/95-124.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že řízení trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Oprávněná A/ navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, oprávněná C/ pro jeho zjevnou bezdůvodnost a oprávněná D/ navrhla jeho zamítnutí.
Protože soud prvního stupně – sice nesprávně (v rozporu s ustanovením bodu 1. části dvanácté hlavy první zákona č. 30/2000 Sb.) – a odvolací soud pak s ohledem na bod 15. téhož ustanovení rozhodly podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm též podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (pročež také - vzhledem k obecné zásadě nepřípustnosti uplatňování nových skutečností v dovolacím řízení /viz nyní výslovně ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř./ - nepřihlédl k návrhu oprávněné D/, aby do řízení na její místo vstoupila společnost, jíž po vydání napadeného rozhodnutí postoupila vymáhanou pohledávku).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takovéto vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není konečně dána ani ustanovením §239 o.s.ř., a to již proto, že nejde o rozhodnutí ve věci samé, a dále též proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný ani nevznesl (odstavec 2).
Protože není přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud dovolání (ostatně podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací stejně opožděné), aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl (protože jde o rozhodnutí nemeritorní a v taxativních výčtech ustanovení §238, §238a a §239 neobsažené, nemohl by soud rozhodnout jinak ani při aplikaci občanského soudního řádu ve znění po novelizaci zákonem č. 30/2000 Sb.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné C), jež by jinak měla právo na jejich náhradu podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první per analogiam o.s.ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1, věta první, o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to se vůbec dovolání (směřujícího proti usnesení, jímž krajský soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na prominutí zmeškání lhůty) netýkalo (vyjádření se zabývá výlučně otázkami doručování usnesení o nařízení exekuce, o něž v daném případě nešlo) a k výsledku dovolacího řízení tak nevedlo.Ostatním oprávněným náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu