ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1583.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1583/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné JUDr. J. Š., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadce J. K., proti povinnému Ing. M. Š., zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, pro částku 1.256.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 E 378/2001, o dovolání úpadce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 29 Co 716/2003-96, 29 Co 733/2003-96, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud jednak (v doplněném výroku III.) „změnil“ usnesení okresního soudu z 5. srpna 2003, č. j. 23 E 378/2001-77, ve znění doplňujícího usnesení ze 6. října 2003, č. j. 23 E 378/2001-88, a to tak, že řízení o návrzích úpadce na osvobození od soudních poplatků z 28. 4. 2003 a 30. 7. 2003 zastavil, a jednak ve výrocích I. (o zastavení řízení) a II. (o nákladech řízení) usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání.
Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1. 1. 2001, odvolací soud správně aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále též jen „o.s.ř.“), a se zřetelem k bodu 17. (a contr.) a bodu 1. hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodl podle občanského soudního řádu v tomto znění i soud dovolací.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož usnesení, jímž odvolací soud rozhoduje o osvobození od soudních poplatků (a to i tak, že toto dílčí řízení pro překážku věci rozsouzené, jak tomu bylo v dané věci, zastaví) v jejich taxativních výčtech uvedeno není; totéž platí i o té části napadeného usnesení, jíž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o zastavení vykonávacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku a o nákladech řízení potvrdil.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2004
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu