ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1621.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1621/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci exekuce oprávněné P. K., zastoupené advokátem, proti povinným 1) Ing. Z. W. a 2) L. W., zastoupeným advokátkou, o nařízení exekuce a pověření exekutora, pro 944.496,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 Nc 3147/2002, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.2.2003, č.j. 24 Co 14/2003-20, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci (podle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a jejím provedením pověřil označeného exekutora. Za nevýznamnou pokládal odvolací námitku, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením.
Povinní (zastoupeni advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládají za přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., opětovně namítli, že proti pohledávce oprávněné započetli řádně vlastní, a odvolací soud pochybil, jestliže se otázkou existence vymáhané pohledávky nezabýval.
Oprávněná se ve vyjádření k dovolání soustředila k argumentu, že k započtení platně nedošlo, a že pohledávky povinných „nikdy neuznávala“.
Podle §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekučního řádu), platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelé názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu, blíže nezdůvodnili; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Je standardním názorem soudní praxe, že při nařízení exekuce se soud otázkou, zda povinnost, jež má být vymožena, existuje či nikoli (zda či nikoli zanikla, včetně započtením), nezabývá. Odvolací soud rozhodl zcela v souladu s tímto názorem, pročež podmínky ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. splněny nejsou. O existenci právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů, zjevně nejde.
Nesprávnost názoru, vyjádřeného dovolateli, závěr, že dovolání není přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm.c/, odst. 3 o.s.ř., jen posiluje.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle §243b odst.5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu