ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1624.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1624/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B. P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému V. R., za účasti manželky povinného M. R., zastoupené advokátem, prodejem nemovitostí, pro 5.089.269,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. E 2408/2001, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.8.2002, č.j. 22 Co 363/2002-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky. Dospěl k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, jenž je podkladem výkonu, obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně právního důvodu závazku; argumentem, že jej povinný podepsal „pod nátlakem“ se při nařízení výkonu rozhodnutí, uvedl odvolací soud, zabývat nelze.
Manželka povinného (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru je předmětný notářský zápis „vadný“, jelikož právní důvod plnění povinného je „vyznačen velmi vágně a neurčitě“, resp. v něm nebyly přesně a nepochybně vylíčeny rozhodné skutečnosti, na nichž se má pohledávka oprávněné zakládat. Odvolacímu soudu též vytkla, že vadně posoudil i otázku řádného určení nemovitostí, jež mají být exekučně postiženy.
Oprávněná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se soudy obou stupňů a vyslovila názor, že jejich rozhodnutí jsou věcně správná.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné. Naopak nelze - jak se snad dovolatelka domnívá - v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., zohlednit výhrady, uplatnitelné jinak prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř..
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
I když dovolatelka uvedla, že „přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.“, konkrétní důvody ve prospěch závěru, že podmínky stanovené v tomto ustanovení jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepředložila.
Samotným hodnocením obsahu dovolání k němu dospět nelze.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení exekuce posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
O podmínkách vykonatelnosti titulu, jímž je notářský zápis, ve kterém povinná osoba svolila s jeho vykonatelností (notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti), není sporu; zásady vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (a užitelné přiměřeně i pro notářské zápisy sepsané po 1.1.2001), nikterak zpochybňovány nejsou, a o spor o právo - v těchto mezích - nejde.
Těžiště dovolatelčiny argumentace spočívá v rovině aplikace zde uvedených (právních) zásad ve vztahu ke konkrétnímu notářskému zápisu, z něhož vykonávané povinnosti vyplývají. Vlastním důsledkem uplatněného dovolacího důvodu pak není nic jiného než polemika, zda z tohoto notářského zápisu lze dovodit, že v něm byl (určitě a srozumitelně) určen právní důvod plnění povinného, jež má být vymoženo.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), tím však nemůže být řeč. Otázka výkladu konkrétního (jedinečného) úkonu (notářského zápisu), k němuž směřuje dovolání, potenciál významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe totiž zjevně nemá; není představitelné, že by z něj mohl vyplynout zobecnitelný závěr, vybočující z mezí konkrétní věci. Úprava přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. - co do své podstaty - nesleduje, aby negativní závěr o přípustnosti dovolání představoval bez dalšího závěr pozitivní ohledně právě toho konkrétního výsledku, k němuž odvolací soud v dané věci dospěl.
Ostatně odvolací soud, aplikuje obecná hlediska podmínek srozumitelnosti a určitosti právního úkonu, závěrem svého posouzení se od jejich standardního chápání neodchýlil.
Další námitka dovolatelky ohledně „správnosti a úplnosti“ označení výkonem rozhodnutí postižených nemovitostí, resp. neurčitosti výroků, jimiž bylo povinnému zakázáno dotčené nemovitosti převést nebo zatížit, a uloženo oznámit soudu ve stanovené lhůtě, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo, pak jsou podřaditelné jen dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., v důsledku čehož jsou pro úvahy o založení přípustnosti dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. bezcenné.
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání manželky povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; ostatním účastníkům, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly, jelikož za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1, věta první, o.s.ř.) nelze považovat ty, které se pojí s vyjádřením oprávněné k dovolání, jež svým obsahovým zaměřením vztah k věci (odmítnutí dovolání) nikterak neosvědčilo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu