ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1698.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1698/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části P., proti povinnému T. K., prodejem movitých věcí pro částku 9.686,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 1211/2000, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2003, č. j. 54 Co 32/2003-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž městský soud potvrdil usnesení z 22. 6. 2000, č. j. E 1211/2000-5 (kterým obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí), podal povinný dovolání, jímž namítá „nesprávné právní posouzení a neúplnost skutkových zjištění.“
Podle části dvanácté (přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Právě o posléze uvedený případ v dané věci jde (městský soud sice rozhodl 18. března 2003, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů /viz bod 15. přechodných ustanovení/, jelikož odvolání směřovalo proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému 22. června 2000, tedy před účinností novely), proto Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2001 pod poř. č. 70).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být včasně podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení doručeno oprávněné i zástupci povinného 7. dubna 2003, takže téhož dne nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 7. května 2003 (viz ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (na poště - viz otisk úředního razítka na obálce č. l. 29) až 9. června 2003, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu