ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1744.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1744/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného L. K., proti povinné České republice – Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 E 1474/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2001, č.j. 18 Co 820/2000-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 9. 2000, č.j. 16 E 1474/2000-6, kterým Okresní soud v Chebu nařídil podle svého usnesení ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 10 C 96/2000, za porušení povinnosti „zamezit přístup v průběhu sporu k fotografii žalobce, k jeho jménu, příjmení a titulu nalézajících se ve fotoalbu založeném ve spise vedeném Policií České republiky – Okresním úřadem vyšetřování Ch. a všech jeho kopiích,“ výkon rozhodnutí uložením pokuty 10.000,- Kč povinné. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady pro nařízení exekuce jsou splněny.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (za niž jednala zaměstnankyně s právnickým vzděláním) dovoláním, namítajíc materiální nevykonatelnost podkladového rozhodnutí (povinnost, jež byla uložena, nelze splnit způsobem, který by byl v souladu s právním řádem) a okolnost, že věc „nenáleží do pravomoci soudů,“ tedy – v poměrech exekučních – nedostatek spočívající v tom, že rozhodnutí, jehož výkon oprávněný navrhl, bylo vydáno orgánem, který k tomu nebyl pravomocný (od účinnosti zákona č. 101/2000 Sb. je jím podle dovolatelky Úřad na ochranu osobních údajů).
Oprávněný – s odkazem na občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2001 – navrhl, aby dovolací soud pro absenci zásadního právního významu napadeného rozhodnutí dovolání odmítl.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
O takovýto posléze uvedený případ jde v souzené věci, jelikož odvolací soud – ač rozhodl po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 29. 9. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Okolnosti, že v odůvodnění usnesení citoval ustanovení §251 občanského soudního řádu „ve znění platném od 1. 1. 2001,“ když uvedené ustanovení novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. dotčeno nebylo, a že záhlaví a poučení o opravných prostředcích odpovídají úpravě účinné od 1. 1. 2001 (srov. §169 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a po uvedeném dni), na výše uvedeném závěru nic nemění; odvolací soud ve skutečnosti totiž žádné ustanovení občanského soudního řádu v novelizovaném znění, jež by se od některého z ustanovení tohoto předpisu ve znění předchozím lišilo, neaplikoval, nýbrž naopak usnesení, jímž soud prvního stupně výkon rozhodnutí nařídil, potvrdil, vycházeje přitom z ustanovení §351 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Je-li namístě napadené usnesení posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je nutno zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o.s.ř.“), použít i v dovolacím řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.; o žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takové vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.), ze spisu nevyplývají. Námitka dovolatelky, že soudy v exekučním řízení rozhodly ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů (§7, §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), opodstatněná není. Pravomoc soudu nařídit a provést výkon rozhodnutí vyplývá z ustanovení §2 o.s.ř., podle něhož v občanském soudním řízení soudy (mimo jiné) provádějí výkon rozhodnutí (soudů, příp. jiných orgánů), která nebyla splněna dobrovolně. Jiná je otázka, zda podkladové rozhodnutí (zde usnesení o předběžném opatření) bylo soudem vydáno v mezích jeho pravomoci (§7 o.s.ř.) a zda je tudíž způsobilým exekučním titulem; její přezkum v tomto dovolacím řízení však možný není, neboť jde o věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které se zmíněnou zmatečnostní vadou nemá nic společného.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným pod písmeny b/ až f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o.s.ř., a to proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec 1/), a že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinná nevznesla (odstavec 2/).
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž mohl podrobit dovolacímu přezkumu (právní) otázky způsobilosti podkladového rozhodnutí být exekučním titulem z hlediska posouzení oprávněnosti orgánu k jeho vydání a materiální vykonatelnosti – odmítl (§243b odst. 4, věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř. Náklady, jež oprávněný (zastoupen advokátem) vynaložil v tomto stadiu řízení, nevykazují znak účelnosti (§142 odst. 1, věta první, o.s.ř.), neboť vyjádření k dovolání vychází z úpravy účinné od 1. 1. 2001.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu