ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1799.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1799/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části P., zastoupené advokátkou, proti povinnému T. K., zastoupenému advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 175/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.2.2002, č.j. 20 Co 63/2002-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinným.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu „odporuje dobrým mravům“, pročež jsou dány „důvody pro zmírnění tvrdosti zákona“. Vykonávaný rozsudek pomíjí, že právo nájmu k vyklizovanému bytu na něho vskutku přešlo podle §706 obč. zák.; jinou možnost bydlení než zde nemá, a jeho majetková situace není příznivá.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Je standardním názorem soudní praxe, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nemůže učinit předmětem posouzení, zda je správné (či nikoli) rozhodnutí, které má vykonat, a stejně tak jsou zde bezvýznamné otázky, týkající se osobních a majetkových poměrů povinného. Že totéž platí o námitce, že výkon rozhodnutí odporuje „dobrým mravům“, Nejvyšší soud dovodil již v usnesení ze dne 28.11.2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněném pod č. 67/2003 v časopise Soudní judikatura.
Odvolací soud rozhodl s tím v souladu, pročež podmínky ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. splněny nejsou. O existenci právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů, zjevně nejde.
Nesprávnost názoru, vyjádřeného dovolatelem, závěr, že dovolání není přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm.c/, odst. 3 o.s.ř., jen posiluje.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle §243b odst.5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3, §224 odst. 1, §243b odst. 5, věty první, o.s.ř; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu