ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1974.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1974/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. J., proti povinné M. V., zastoupené advokátem, prodejem nemovitostí, pro 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 22 E 314/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.5.2003, č.j. 10 Co 576/2003-25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné. Ve vztahu k odvolacím námitkám povinné dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí bylo povinné řádně doručeno opatrovníku, důvodnost jehož ustanovení byla vyřešena v nalézacím řízení, co do vhodnosti způsobu (rozsahu) výkonu povinná nedoložila, že jsou k dispozici možnosti jiné, a konečně uvedl, že při nařízení výkonu rozhodnutí jsou nevýznamné výtky, že vymáhaná pohledávka (částečně) zanikla plněním.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytkla, že v rozporu s ustanoveními §167 odst. 2 a §154 odst. 1 o.s.ř. nepřihlédl ke skutečnosti, že vymáhaná pohledávka byla do doby jeho rozhodování (s výjimkou příslušenství) uspokojena mimo výkon rozhodnutí. Pak je již nařízený výkon rozhodnutí zřejmě nevhodný, neboť zůstatek pohledávky je v nepoměru k ceně postižených nemovitostí; výkon měl být podle jejího názoru nařízen jen na některé z těchto nemovitostí (vedlejší pozemky). V dovolání povinná opakuje posléze i námitku, že podkladové rozhodnutí jí nebylo řádně doručeno; tuto otázku měl podle jejího názoru (znovu) posoudit soud výkonu rozhodnutí, bez ohledu na to, jak ji vyřešil odvolací soud v nalézacím řízení.
Podle §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím dle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolatelka názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu nezdůvodnila; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, k takovému závěru dospět nelze.
Předně je nutné připomenout, že součástí konstantní soudní praxe je, jak správně uvedl odvolací soud, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud není povolán k hodnocení, zda vymáhaná pohledávka (mezitím) nebyla dobrovolně, ať již zcela nebo zčásti, uspokojena (viz R 21/1981 a další). Není tedy podstatné, zda odvolací soud o takové skutečnosti věděl či nikoli, resp. vědět - vzhledem k procesním úkonům povinného - měl.
Co do námitky nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí, již dovolatelka zakládá na tom, že rozhodnutí v nalézacím řízení bylo doručeno ustanovenému opatrovníku podle §29 odst. 3 o.s.ř., platí, že i zde odvolací soud uplatnil právní názor, který je v rozhodovací činnosti soudů standardní. Soud výkonu rozhodnutí totiž posuzuje, zda titul výkonu je vykonatelný, zásadně jen ve vztahu k okolnostem, jež se spojují s doručením ustanovenému opatrovníku; ani případná vada nalézací řízení, spočívající v tom, že podmínky pro postup podle §29 odst. 2 o.s.ř. splněny v daném případě nebyly, do řízení o výkon rozhodnutí přenositelná není (srov. R 62/2004).
I ohledně posouzení otázky vhodnosti způsobu, resp. rozsahu výkonu aplikoval odvolací soud právní názory přijímané všeobecně (srov. R 21/1981, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2002, sp. zn. 20 Cdo 339/2002, ze dne 27.11.200320, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002, uveřejněné pod č. 38/2004 v časopisu Soudní judikatura). Hodnoceno z procesního hlediska, o zřejmou nevhodnost navrženého způsobu výkonu rozhodnutí (§264 odst. 1 o.s.ř.) jde tehdy, jestliže z tvrzení oprávněného vyjde najevo, nebo dozví-li se soud jinak, že je zde vhodnější způsob výkonu rozhodnutí.
Správně, byť nikoli explicite, vycházel odvolací soud též z ustanovení §268 odst. 4 o.s.ř., ukázalo-li by se - při provádění výkonu - že byl výkon nařízen v rozsahu širším (svým předmětem), než jaký stačí k uspokojení oprávněné.
V dovolacím řízení uplatnila dovolatelka též námitku, že vzhledem k následnému (po nařízení výkonu rozhodnutí soudem prvního stupně) plnění jistiny vymáhané pohledávky, se stal výkon rozhodnutí rozsahem nepřiměřeným, resp. že měl být výkon nařízen jen ohledně některých z nemovitostí, jež jím byly dosud postiženy.
Tato obrana však může být úspěšně uplatněna až teprve za předpokladu, když plnění, jež má být výkonem vymoženo, bylo omezeno ve výkonu rozhodnutí relevantně; tak je tomu tehdy, byl-li výkon rozhodnutí (o plnění poskytnuté mimo něj) částečně zastaven. Tento předpoklad však nebyl v daném případě splněn, pročež ani pro úsudek, reflektující požadavky v ustanovení §263 odst. 1 o.s.ř., odvolací soud důvod neměl.
To neznamená, že se tyto okolnosti nemohou v řízení o výkon rozhodnutí prosadit později; jestliže bude výkon rozhodnutí částečně zastaven (vzhledem k případnému plnění povinné), přichází v úvahu zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. (jestliže se poté způsob výkonu stane nevhodným ve smyslu §264 odst. 1 o.s.ř.) nebo částečné zastavení (ve smyslu zúžení předmětu výkonu) podle §268 odst. 4 o.s.ř.
Lze-li uzavřít, že odvolací soud v dané věci uplatnil právní názory v soudní praxi nezpochybňované (správné) a naopak námitky, obsažené v dovolání, z pohledu správnosti neobstojí, nemůže být řeč o tom, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu v tom smyslu, jenž byl výše vyložen.
Z toho ovšem plyne, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání nepřicházejí v dané věci v úvahu, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2004
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu