ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2100.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2100/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobců a) J. Ž., zastoupené advokátem, a b) A. M., proti žalovaným 1) P. D., 2) J. P., 3) H. z. p., zastoupené advokátkou, 4) V. V., 5) J. M., 6) V. z. p. Č. r., 7) J. K., zastoupenému advokátkou a 8) J. H., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 180/2001, o dovolání žalobkyně Jany Žídkové proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2003, č.j. 11 Co 615/2002-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud (v napadené části) potvrdil rozsudek z 19. prosince 2001, kterým okresní soud (kromě jiného) zamítl žalobu první žalobkyně o vyloučení některých movitých věcí z výkonu rozhodnutí.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje s poukazem na ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (správně má být §237 odst. 1 písm. c/) pro případ, že „dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí“, první žalobkyně uvádí, že je podává „z důvodu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.,“ aniž však – jakkoli jinak než pouhým poukazem na uvedené ustanovení občanského soudního řádu – konkretizuje okolnosti, z nichž na existenci uvedeného dovolacího důvodu usuzuje.
Podle §236 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné, jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem, a to i jeho skutkovým vymezením, je dovolací soud podle §242 odst. 3 věty první o.s.ř. vázán, lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
K pozitivnímu závěru může tedy dovolací soud dospět jen tehdy, je-li zde odpovídající hledisko přezkumu, které představuje právě tento dovolací důvod.
Ten (ani důvod jiný) v dovolání, a to ani později, po dobu trvání lhůty k dovolání, uplatněn nebyl.
Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. samy o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak (z hlediska ustanovení §242 odst. 3 věty první, o. s. ř.) není možno věcně přezkoumat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002).
Podle §241b odst. 3 věty první o.s.ř. platí, že (byla-li v době podání dovolání, jak tomu bylo v souzené věci, splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř.) dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. V předmětném případě byla dovolatelka ve smyslu §241 o.s.ř. řádně zastoupena advokátem již při podání blanketního dovolání, takže lhůta k doplnění dovolání o chybějící obsahové vymezení dovolacích důvodů jí uběhla dne 2. 8. 2003. Lhůta určená v tomto ustanovení je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a k pozdějšímu doplnění dovolání již přihlížet nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu z 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Chybí-li tak – po marném uplynutí lhůty podle citovaného §241b odst. 3 o.s.ř. – důvod možného přezkumu (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), nelze ani dovodit, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Není-li pak rozhodnutí odvolacího soudu právně významné, nemůže být ani dovolání proti němu přípustné, Nejvyšší soud je tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, žalovaným však prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu