ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2193.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2193/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému R. D., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí, pro částku 16.091,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. E 1848/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2002, č. j. 9 Co 226/2002-22, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.805,- Kč k rukám jeho zástupce advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, a to tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že „odvolatel R. D., narozený 30. 1. 1952, není osobou povinnou na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Chomutově z 9. 1. 1998, č. j. Ro 3182/97-4; oprávněná se tudíž proti němu nemůže domáhat výkonu rozhodnutí a výkon nemůže být ani nařízen.“
V dovolání oprávněná namítá, že řízení je stiženo vadou, jež měla za následek nesprávné právní posouzení věci, a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu „nemá podle obsahu spisu oporu ve skutkovém zjištění.“ Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) spatřuje v tom, že soud prvního stupně, pochyboval-li o správnosti označení povinného, měl oprávněnou vyzvat k doplnění návrhu, což neučinil. Dovolatelka, jež v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí povinného identifikovala pouze jménem, příjmením a adresou, sice k návrhu přiložila sdělení Policie ČR o místě pobytu občana, rodné číslo (z nějž pak vyplývá i datum narození, které v návrhu doplnil soud) však v onom sdělení uvedla pracovnice Policie ČR, nikoli tedy sama oprávněná. Ta má naopak za to, že povinný byl dostatečně identifikován odkazem na vykonávaný titul, tedy platební rozkaz. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. oprávněná spatřuje v tom že „není dosud prokázáno najisto, zda věci movité, které vykonavatel sepsal, nepatří alespoň dílem do majetku povinného, který zde má trvalé bydliště, tak jako jeho otec.“
Povinný navrhl, aby dovolání bylo „jako bezdůvodné odmítnuto.“
Dovolání (přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) není důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Předně nutno zdůraznit, že oprávněná – ač sama uplatněné dovolací důvody podřazuje pod ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a §241a odst. 3 o.s.ř. – ve skutečnosti, brojí-li proti závěru odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace povinného, jenž je podle něj osobou odlišnou od té, proti níž směřuje vykonávaný titul, napadá právní posouzení věci, uplatňuje tedy dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Jedním z předpokladů pro vyhovění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je – s výjimkou případů přechodu práv a povinností ve smyslu ustanovení §256 o.s.ř. – aby tento návrh směřoval proti tomu, kdo má podle exekučního titulu povinnost plnit. Tak tomu však v souzené věci nebylo, aniž by ovšem šlo o nesprávnost (neúplnost) označení účastníka, odstranitelnou postupem podle §43 o.s.ř. Na uvedeném nemůže nic změnit ani dovoláním namítané okolnost, že rodné číslo na žádosti o sdělení místa pobytu občana doplnila „bez zavinění oprávněné“ pracovnice Policie ČR. Jestliže totiž oprávněná k identifikaci osoby, proti níž návrh na nařízení exekuce směřuje, předložila sdělení Policie ČR, na něž v návrhu výslovně odkázala, a jestliže v tomto sdělení je uvedená osoba identifikována jménem, příjmením a rodným číslem …, nelze dospět k závěru jinému, než že návrh (obsahující jako přílohu ono úřední sdělení, a nevyžadující tedy v tomto směru jakékoli další doplnění) směřuje právě proti této osobě, v souzené věci tedy proti R. D. Tato osoba, jak poté vyšlo najevo v odvolacím řízení, je vskutku osobou odlišnou od té, proti níž směřuje vykonávaný platební rozkaz. Lze tedy uzavřít, že právní závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace osoby, proti níž návrh (a to, jak zdůrazňuje dovolací soud, návrh úplný, nevyžadující tedy postup podle §43 o.s.ř.) směřoval, je správný.
Námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu „nemá podle obsahu spisu oporu ve skutkovém zjištění,“ není uplatněním žádného z taxativně vymezených dovolacích důvodů; ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř. totiž formuluje dovolací důvod týkající se skutkového stavu zcela jinak, a to tak, že dovolání lze odůvodnit (kromě jiného) také tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Kromě toho je ovšem nepřípadná již proto, že v ní dovolatelka hovoří o „povinném, který může mít majetek v bydlišti jeho otce“, ač – viz výše – návrh na nařízení exekuce směřuje (jakožto proti povinnému) právě proti osobě, identifikované kromě jména a příjmení také rodným číslem …, tedy osobě narozené v roce 1952 (zatímco žalovaný, označený ve vykonávaném platebním rozkaze identifikačním číslem 640 06 476, má, jak bylo zjištěno v exekučním odvolacím řízení, rodné číslo …, viz č.l. 18, a je tedy narozen v roce 1972).
Jak vyplývá z výše uvedeného, oprávněné se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo povinnému podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1.730,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3, odst. 1, bod 5. a §12 odst. 1 písm. a/ bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) – sníženou o 50% podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu