ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2223.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2223/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR – O. p. v P., proti povinnému V. Z., zastoupenému advokátkou, pro částku 77.354,- Kč přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 21 E 832/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2002, č. j. 11 Co 1093/2001-11, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. září 2001, č. j. 21 E 832/2001-3, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí – platebních výměrů vydaných oprávněnou, jež měl za řádně doručené uložením na poště, a tedy za vykonatelné.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v tom, že odvolací soud „nepřezkoumával splnění podmínek pro zahájení správního řízení, z něhož vzešly předmětné platební výměry“) povinný namítá, že odvolací řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že v důsledku toho pak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolací soud se totiž nevypořádal s jeho námitkou, že neobdržel žádné vyrozumění o zahájení správního řízení (takže nemohl využít svých práv účastníka tohoto řízení), a zabýval se pouze podmínkami tzv. náhradního doručení při doručování zásilky, jejímž obsahem měly být vykonávané platební výměry (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a tyto výměry pak posoudil jako vykonatelné (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
V dané věci však o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a které by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá) nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Při nařízení výkonu rozhodnutí totiž soud zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§263 odst. 2 o.s.ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.).
Z uvedeného plyne, že se exekuční soud nezabývá ani věcnou správností vykonávaného rozhodnutí, ani případnými vadami (nalézacího) řízení, jež vydání exekučního titulu předcházelo. Spatřuje-li dovolatel vadu předmětného, tedy exekučního odvolacího řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) v tom, že se krajský soud nezabýval jeho námitkou, že „neobdržel žádné vyrozumění o zahájení správního řízení“, pak chybně zaměňuje (případné) vady nalézacího řízení za vady řízení vykonávacího (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, a z 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 11/2000 a č. 6/2002 pod poř. č. 123 a 105, jakož i odůvodnění usnesení z 29. 7. 1999 sp. zn. 20 Cdo 1935/98, jejichž závěry lze v dané věci použít obdobně); i kdyby tedy nalézací správní řízení namítnutou vadou trpělo, což ovšem – viz výše – soud v exekučním řízení oprávněn zkoumat není, nemohlo by to způsobit vadu řízení vykonávacího, a tím méně pak nesprávnost právního posouzení věci exekučním soudem.
Pokud jde o námitku nedoručení samotných vykonávaných titulů, tedy platebních výměrů (s ohledem na její skutkovou povahu stejně k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezpůsobilou), tu povinný v dovolání (jehož důvody včetně jejich obsahového vymezení je dovolací soud podle §242 odst. 3 věty první o.s.ř. vázán), na rozdíl od odvolání, nevznesl.
Nelze-li učinit závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. přípustné není, Nejvyšší soud je tudíž bez nařízení jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo (podle obsahu spisu), nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok, že právo na jejich náhradu nemá žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu