ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2292.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2292/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR – O. p. v Ú. n. L., proti povinnému J. J., zastoupenému advokátem, pro částku 1.000,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem, pod sp. zn. 44 E 2701/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. listopadu 2002, č. j. 10 Co 700/2002-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 28. listopadu 2000, č. j. 44 E 2701/2000, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. Odvolací soud dovodil, že byly splněny všechny občanským soudním řádem (dále též jen „o.s.ř.“) stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, včetně formální a materiální vykonatelnosti vykonávaného rozhodnutí, a s poukazem na ustanovení §253 odst. 1 a §325 odst. 1 o.s.ř. uzavřel, že provádění exekuce nebylo zatíženo vadou řízení.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. povinný namítá, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož „celá exekuce proběhla bez vědomí a přítomnosti povinného.“ Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřuje též v tom, že mu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nebylo doručeno při provádění exekuce, a dále namítá, že „zabavená věc není v jeho vlastnictví , ale ve vlastnictví manželky.“ V závěru dovolání (viz poslední věta bodu II. dovolání) „se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“.
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel (jenž – opomíjeje §238a odst. 2 ve spojení s §237 dost. 1 písm. c/ o.s.ř.- ostatně pojem „zásadní právní význam“ ani nepoužívá) však jediný způsobilý dovolací důvod, totiž důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ve skutečnosti neuplatnil. Kromě vad řízení, jež spatřuje v tom, že „celá exekuce proběhla bez jeho vědomí a přítomnosti“ a že mu usnesení o nařízení výkonu nebylo doručeno při provádění soupisu, totiž namítá již pouze to, že „zabavená věc je ve vlastnictví jeho manželky.“
Vady řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. však důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 dost. 1 písm. c) o.s.ř. – i kdyby existovaly – nejsou, a pokud jde o případné právo dovolatelovy manželky, tedy třetí osoby (od oprávněného a povinného odlišné), to může být uplatněno jen prostřednictvím vylučovací (excindační) žaloby jako právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§267 o.s.ř.) v nalézacím řízení podle části třetí občanského soudního řádu.
Uvádí-li povinný v poslední větě bodu II. (advokátem sepsaného) dovolání, že „se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, aniž však jakkoli konkretizuje, v čem by mělo ono nesprávné právní posouzení věci spočívat, pak ve dvouměsíční propadné lhůtě (počítané zde od právní moci usnesení o ustanovení zástupce dle §30 o.s.ř.) původní dovolání v intencích výzvy soudu z 11.9.2003 (č.l. 26) nedoplnil (§241b odst. 3 o.s.ř). Dovolací důvod totiž musí být v dovolání vylíčen po skutkové stránce tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti o tom, jaký (konkrétní) důvod byl uplatněn a – přichází-li v úvahu přípustnost dovolání jedině podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – aby z dovolání bylo zřejmo, v čem (tedy při řešení které právní otázky) má mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam. Jestliže podání, jímž původní dovolání povinného doplnil jeho zástupce, konkrétní hledisko dovolacího přezkumu neobsahuje, nelze ani dospět k závěru o zásadním právním významu rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 913/2003, a usnesení téhož soudu z 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2004, pod poř č. 21).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) – jako nepřípustné podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu