ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2306.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2306/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Z. K. proti povinnému A. K., pro dlužné výživné, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 43 E 598/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31.8.2001, č.j. 12 Co 178/2000-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22.11.1999, č.j. 43 E 598/98-62, v napadeném výroku, jíž byl zamítnut návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ohledně částky 4.550.- Kč, a ve výroku o nákladech řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním povinný, v němž namítal, že dlužné výživné zaplatil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu l7. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů ( tj. podle občanského soudního řádku ve znění účinném do 3l.l2.2000 – dále též jen „o.s.ř.“).
Podle bodu l5. téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže bylo vydáno již 22.11.1999; v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 3l.l2.2000.
Podle §240 odst. l o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě (jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí) stanovené v §240 odst. l o.s.ř., a naopak se neuplatní lhůta dvou měsíců , resp. čtyř měsíců (od doručení) stanovená v §240 odst. l a odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od l.l.2001.
Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo povinnému doručeno dne 4.2.2002, jestliže se povinný v době doručení v místě doručení zdržoval ( §46 odst. 2 o.s.ř.) a téhož dne nabylo právní moci. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí dne 4.3.2002. Dovolání podané u Okresního soudu v Olomouci až dne 9.8.2002 je tedy opožděné.
Opožděné dovolání nemohl Nejvyšší soud než podle §243b odst. 4 a §218 odst. l písm. a/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněnému, jemuž by příslušelo jejich náhrada, ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2004
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu