ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2460.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2460/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva P., družstva, zastoupeného advokátkou, proti povinnému P. L., za účasti manželky B. L., zastoupené advokátkou, pro 112.154,50 Kč a 97.374,- Kč s příslušenstvím, postižením jiných majetkových práv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 E 23/2003, o dovolání B. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2003, č.j. 22 Co 354/2003-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 3. 2003, č.j. 7 E 23/2003-9, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 17 C 121/2001, a podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. Sm 542/2002, k uspokojení pohledávky 112.154,50 Kč s 18 % úroky od 31. 3. 2000 do zaplacení, pohledávky 97.374,- Kč s 6 % úroky od 1. 1. 2001 do zaplacení, nákladů předcházejících řízení a exekučních nákladů výkon rozhodnutí postižením „členských práv a povinností povinného v družstvu“ (tj. pohledávky povinného z práva na vypořádací podíl vůči oprávněnému). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí, stanovené v §251 a §320a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), byly splněny.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla B. L. dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Odvolacímu soudu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. vytýká, že věc měl posoudit podle ustanovení §267 odst. 1, 2 a §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., protože byl postižen majetek, k němuž jí svědčí právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí; rozsudkem ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 17 C 74/2003, Obvodní soud pro Prahu 2 totiž právo společného nájmu předmětného bytu, jež dosud svědčilo povinnému a dovolatelce, zrušil a určil, že výlučnou členkou družstva a nájemkyní bytu je dovolatelka. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření oponuje dovolatelce v tom, že výkon rozhodnutí se týká majetku, který je z něho vyloučen. V době, kdy soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, byli povinný a dovolatelka společnými členy družstva a z práva, které bylo podle §320a odst. 1 o.s.ř. postiženo, byli oprávněni oba dva; rozhodnutí o zrušení práva společného nájmu a o určení výlučného nájemce a člena družstva je, argumentuje oprávněný, „irelevantní a právně nesprávné,“ protože společné členství v družstvu zaniklo pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností (§231 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů). Navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v úvahu (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jímž také dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázka, kterou dovolatelka nabídla k přezkumu (zda v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předchází, jsou významná tvrzení a důkazy o právu B. L. k majetku /pohledávce/, které výkon rozhodnutí nepřipouští), shora uvedené znaky nesplňuje; odvolací soud ji totiž vyřešil v souladu s ustálenou praxí. Z obsahu spisu se ostatně podává, že dovolatelka žalobu podle §267 o.s.ř., o níž dosud v řízení podle třetí části občanského soudního řádu nebylo rozhodnuto, podala.
Není-li rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významné, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněnému, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se nevztahuje k tomu, co bylo pro výsledek dovolacího řízení určující.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu