ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2551.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2551/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v Č. B., proti povinnému JUDr. O. V., pro částku 232.416,- Kč s příslušenstvím zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 E 283/2002, o dovolání manželky povinného L. V., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. března 2003, č. j. 36 Co 5/2003-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 18. 4. 2002, č. j. 17 E 283/2002-15, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí – platebního výměru Okresní správy sociálního zabezpečení v Č. B. z 10. října 2001, č. j. 455/2001-7/PVPO/TU, a výkazu nedoplatků z 15. listopadu 2001, č. j. 10336/01. Předpoklady pro nařízení exekuce včetně formální vykonatelnosti podkladových titulů měl odvolací soud za splněny.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), manželka povinného namítá, že „řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné právní posouzení věci a následně tím i nesprávné rozhodnutí ve věci.“ Naplnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. spatřuje – hodnoceno podle obsahu dovolání – v neúplném šetření okolností významných pro posouzení, zda exekuční tituly – platební výměr a výkaz nedoplatků – byly povinnému řádně doručeny; sama v dovolání tvrdí, že povinný se do místa doručení titulů, tedy na adresu H. n. V. „nikdy nenastěhoval, a že tam nikdy nestrávil jedinou noc.“ Dále odvolacímu soudu vytýká, že podkladový výkaz nedoplatků považoval za řádně doručený veřejnou vyhláškou, ač oprávněná znala „všechny aktuální a správné adresy, na které lze povinnému úspěšně doručovat i zásilky určené do vlastních rukou,“ a kritizuje též závěr, že za tohoto stavu pokládá druhý titul, tedy platební výměr, za doručený uložením na poště.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř., jež dovolatelka opomenula). Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první, o.s.ř.).
Závěr, že k výkonu navržené tituly jsou formálně vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný na základě uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů – posuzováno podle obsahu dovolání – dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení vykonávaných titulů, nezjišťoval, a předkládá vlastní skutkovou verzi, založenou na tvrzení, že mu platební výměr ani výkaz nedoplatků doručen nebyl.
I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti platebního výměru a výkazu nedoplatků k tomu určeným důvodem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinila tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jejich nevykonatelnosti vybudovala na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým – v souladu s procesními pravidly – dospěl ohledně doručení platebního výměru odvolací soud, jehož závěry vyvozené z povahy doručenky jakožto veřejné listiny jsou v plném souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18, ročník 1998, pod poř. č. 127, a odůvodnění usnesení téhož soudu z 22. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2048/98, uveřejněného ve stejném časopise č. 7, ročník 2000, pod poř. č. 80). Protože vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelkou vytýkané pochybení soudu při šetření okolností rozhodných pro doručení exekučního titulu), stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou (dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné /§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./, a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není), je výsledek dovolacího řízení zjevný.
Kromě uvedeného je zde další důvod, proč nelze napadené rozhodnutí považovat za zásadně právně významné. Dovolatelka své skutkové tvrzení, že se povinný v místě doručování platebního výměru nezdržoval, přednesla teprve v dovolání, zatímco v odvolání se omezila pouze na obecné tvrzení, že exekuční titul povinnému „nebyl nikdy doručen.“ Takovéto uplatnění skutkových novot (včetně těch, jež jsou významné i jen pro šetření okolností relevantních pro posouzení správnosti doručení) je však výslovně vyloučeno ustanovením §241 odst. 4 o.s.ř.
Pokud jde o druhý exekuční titul, tedy výkaz nedoplatků, pro posouzení jeho vykonatelnosti není otázka správnosti jeho doručení relevantní vůbec. Výkaz nedoplatků (vykonatelný podle §104g odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. dnem vyhotovení) totiž není rozhodnutím, jež by se mělo doručovat podle příslušných ustanovení správního řádu, nýbrž pouze sestavou přesně označených neuhrazených předpisů platebních povinností subjektu k určitému datu se současným uvedením částek nedoplatků na těchto povinnostech a údajů o jejich původní splatnosti.
Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu nemůže mít zásadní právní význam ani v té části, jež se týká exekuce výkazu nedoplatků, jelikož na právním posouzení správnosti doručení tohoto exekučního titulu, vykonatelného dnem vyhotovení, napadené rozhodnutí objektivně nespočívá. I kdyby totiž dílčí právní závěr odvolacího soudu o správnosti doručení výkazu nedoplatků veřejnou vyhláškou správný nebyl, nemohlo by to s ohledem na výše uvedené vést k závěru, že výkaz nedoplatků vykonatelným exekučním titulem není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. odůvodněn skutečností, že oprávněné, jež by jinak měla právo na jejich náhradu, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2004
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu