ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2696.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 2696/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné S. H., proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, pro částku 4.200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. NcE 469/2002, o dovolání povinného a jeho manželky H. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2003, č. j. 25 Co 101/2003-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (kromě toho, že odvolání manželky povinného jako podané osobou neoprávněnou odmítl) usnesení z 24. 9. 2002, č. j. NcE 469/2002-22, kterým okresní soud nařídil exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil exekutora.
V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) povinný a jeho manželka namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřují v tom, že krajský soud odvolání manželky povinného podle §218 písm. b) o.s.ř., tedy jako podané osobou neoprávněnou, odmítl, ač je podle jejich názoru měl věcně projednat. Má-li totiž být exekucí (nově zavedenou zákonem č. 120/2001 Sb.) postižen majetek, jehož spoluvlastnicí je manželka povinného, „nemohlo být záměrem zákonodárce, aby byla zbavena obrany proti nařízení takové exekuce a aby byla takto omezena ve svých právech.“
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož rozhodnutí, jímž bylo odvolání odmítnuto, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené (navíc nemeritorní - viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 3. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196, k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88) usnesení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání v této části podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Pokud jde o námitku, že nařízení exekuce se nemůže vztahovat na věci a práva a patřící do společného jmění manželů, odůvodněnou tím, že jeho rozsah byl zúžen, ta – byť by byla podle obsahu posouzena jako dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného usnesení – k závěru o jeho zásadním právním významu, a tedy o přípustnosti této části dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (jež by jediná přicházela v úvahu u potvrzujícího rozhodnutí), vést nemůže již proto, že jde o (podle §241a dost. 4 o.s.ř. nepřípustné) uplatnění nové skutečnosti, jež v odvolání přednesena nebyla a jež se tak nestala ani nemohla stát předmětem odvolacího přezkumu. Jestliže krajský soud rozhodnutí okresního soudu z pohledu otázky, může-li se exekuce vztahovat na věci a práva patřící do společného jmění manželů, jehož rozsah byl zúžen, nepřezkoumával (a tedy tuto otázku vůbec neřešil), není splněna podmínka, aby rozhodnutí bylo zásadního právního významu. Nadto, námitka, že rozsah společného jmění manželů byl zúžen, je charakteru skutkového, tedy uplatnitelná jen prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř., jako taková je ovšem pro založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (kdy je způsobilým dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) bezcenná.
Není-li dovolání (ani v části směřující proti potvrzujícímu výroku) přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je i v této části odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ a ve vztahu k dovolatelce též písm. b/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2004
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu