ECLI:CZ:NS:2004:20.ND.181.2004.1
sp. zn. 20 Nd 181/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobců A) D. T., a B) E. H., proti žalovaným 1) L. B., zastoupenému advokátkou, 2) L. F., zastoupené advokátkou, 3) D. M., 4) D. K., 5) Z. K., 6) B. F., 7) D. N., 8) J. S., zastoupené J. N., 9) D. J., 10) V. J., 11) J. B., 12) L. B., 13) J. B., 14) L. B., zastoupenému advokátem, 15) I. V., 16) M. D., 17) L. B. a 18) Z. P., o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 26/95, o návrhu na přikázání věci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 26/95 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Odůvodnění:
První žalobkyně podala návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 6, jejž odůvodnila svým zhoršeným zdravotním stavem a velkou vzdáleností Okresního soudu v Novém Jičíně od místa jejího bydliště.
Žalovaní 1) až 9) a 11) až 18) dali najevo, že s navrženou delegací nesouhlasí, neboť by byla na úkor procesní ekonomie sporu, a dále, že většina žalovaných, kteří mají (až na výjimky) bydliště v okrese N. J., trpí závažnými zdravotními problémy rovněž. Žalobkyně B) naproti tomu s delegací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vyslovila souhlas.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, popř. jiných okolnostech; jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Přikázat věc jinému soudu však lze jen výjimečně, z důvodů vskutku závažných, neboť představuje zákonem založenou výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Zákon výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, proto, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Vzdálenost bydliště účastníka od sídla procesního soudu (včetně jeho nepříznivého zdravotního stavu) sama o sobě přikázání věci soudu jinému neodůvodňuje, jestliže je přiléhavě k dispozici procesní institut dožádání (§39 o.s.ř.), a účastníku nic nebrání se nechat zastoupit (§24 odst. 1 o.s.ř.), případně mu může být ustanoven opatrovník (§29 odst. 3 o.s.ř.). Zdravotní indispozice účastníka, jež brání účasti při soudním jednání u kteréhokoli soudu, je z hlediska podmínek pro přikázání věci – z logiky věci – bezvýznamná vůbec.
Nadto jsou zde okolnosti, jež přikázání věci jinému soudu působí protisměrně. Významný je odůvodněný nesouhlas jiných účastníků, a zejména aspekty procesně ekonomické; nelze pustit se zřetele, že dané řízení započalo (u procesního soudu) již 28.2.1995.
Za tohoto stavu – a s ohledem na výše uvedený ústavní princip – dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti splněny nejsou.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu