ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1039.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1039/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Okresního stavebního bytového družstva P., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. N., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, o návrhu na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podaných žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. května 1999 č.j. 5 C 105/97-22 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. března 2001 č.j. 31 Co 54/2001-52, vedených u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 1020/2001 a 5 C 1022/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 č.j. 22 Co 308/2003-72, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 21.5.1999 č.j. 5 C 105/97-22 žalované uložil, aby vyklidila a vyklizený odevzdala žalobci byt o velikosti 3 + 1 sestávající se z kuchyně, koupelny, WC a tří pokojů v O. čp. 116 do 3 měsíců od zajištění přístřeší a aby zaplatila žalobci na náhradě nákladů řízení 2.636,- Kč k rukám advokáta. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.3.2001 č.j. 31 Co 54/2001-52 změnil rozsudek okresního soudu tak, že \"náhrada nákladů řízení činí 3.636,- Kč\", \"jinak\" tento rozsudek potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.150,- Kč k rukám advokátky. Podle obsahu spisu byl rozsudek krajského soudu doručen žalobci (jeho zástupkyni advokátce) dne 25.4.2001 a žalované dne 24.4.2001 a nabyl právní moci dnem 25.4.2001.
Žalovaná podala dne 13.11.2001 u Okresního soudu v Nymburce proti uvedeným rozsudkům návrh na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost.
Návrh na obnovu řízení žalovaná zdůvodnila zejména tím, že žalobce je \"v oblasti dispozic s předmětným bytem\" právním nástupcem JZD O., které byt přidělilo jejímu bývalému manželovi A. N. a na jehož návrh bylo již ve věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 364/82 \"pravomocně rozhodnuto o vyklizovací povinnosti žalované z bytu pod podmínkou přidělení náhradního bytu nebo ubytování\", že žalobce nebyl v původním řízení \"řádně zastoupen\", že žalovaná ve skutečnosti žalobci na nájemném nic nedlužila, že byt měl povahu \"družstevního stabilizačního bytu\" a \"služebního bytu\", že žalovaná \"vydržela členská práva a povinnosti v družstvu a právo nájmu k předmětnému bytu\" a že žalobce nebyl ve věci \"aktivně legitimován.
Žalobu pro zmatečnost podala žalovaná z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst.1 písm.e) a §229 odst.2 písm.b) o.s.ř. Jejich naplnění spatřovala v tom, že je dána pochybnost o nepodjatosti předsedkyně senátu krajského soudu JUDr. A. R. při rozhodování původní věci a že ve stejné věci již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 364/82.
Okresní soud v Nymburce, který projednání a rozhodnutí obou věcí spojil ke společnému řízení, usnesením ze dne 5.6.2003 č.j. 5 C 1022/2001-55 návrh na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.942,- Kč, a to ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení, k rukám advokátky, pod ztrátou výhody splátek. Dospěl k závěru, že návrh na obnovu řízení, který je třeba podle ustanovení Části dvanácté, Hlavy I., bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb. projednat a rozhodnout podle \"dosavadních právních předpisů\" (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), není důvodný, neboť žalovaná \"neprokázala ani jeden důvod obnovy, který by byl uplatněn včas a vyhovoval požadavkům ust. §228 odst.1 o.s.ř. (zejména novota a možnost příznivějšího rozhodnutí)\". Opodstatněná není ani žaloba pro zmatečnost, neboť jednak byla podána opožděně (po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §234 odst.1 o.s.ř.), a jednak námitka podjatosti uplatněná vůči předsedkyni senátu krajského soudu JUDr. A. R. nemůže být důvodná proto, že \"žádná ze skutečností, kterými žalovaná odůvodňuje své závěry o podjatosti soudce, nemůže být důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci\".
K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18.11.2003 č.j. 22 Co 308/2003-72 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává, \"v dalším\" je potvrdil a rozhodl, že žalobci se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že všechny skutečnosti uplatňované návrhem na obnovu řízení \"nevykazují kvalitu novosti ve vztahu k předchozímu řízení\", neboť byly žalované známy již v původním řízení, ve kterém je \"i částečně uplatnila nebo uplatnit mohla\". Zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst.2 písm.b) o.s.ř. byl žalobkyní uplatněn po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §234 odst.1 o.s.ř. a zmatečnost podle ustanovení §229 odst.1 písm.e) o.s.ř. není dána, protože postup soudce v řízení nebo jeho rozhodnutí v jiném řízení není důvodem k jeho vyloučení z rozhodování a není důvod pochybovat o nepodjatosti předsedkyně senátu krajského soudu JUDr. A. R., neboť žalovaná jiný důvod k jejímu vyloučení ani netvrdila.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Poukazuje na to, že je \"příslušnicí romského etnika\" má \"jen velmi nízkou gramotnost\" a \"naprosto se neorientuje v právních záležitostech\" a že jí proto měl být v původním řízení před krajským soudem ustanoven zástupce podle ustanovení §30 odst.2 o.s.ř. Lhůta k uplatnění zmatečnostního důvodu podle ustanovení §229 odst.2 písm.b) o.s.ř. neměla být soudy počítána podle ustanovení §234 odst.1 o.s.ř., ale podle ustanovení §234 odst.2 o.s.ř., podle něhož začíná běžet teprve ustanovením zástupce účastníkovi, což se v projednávané věci stalo \"rozhodnutím ČAK 04-2924/01 ze dne 8.10.2001\". Žalovaná dále nesouhlasí se závěrem, že již v původním řízení \"vše, co nyní uplatňuje, znala, resp. nepoužila pro své zavinění\". Má za to, že pojem \"bez viny\" užitý v ustanovení §228 odst.1 písm.a) o.s.ř., je třeba vykládat z hlediska \"rozvoje intelektu jak pro vnímání tak pro zhodnocení konkrétních skutečností a jejich právního významu\" a \"nelze zaměňovat tuto vědomost za přístup k této vědomosti, jestliže subjektivní překážky ji znemožnily a využití ve sporu neumožňovaly\"; nelze proto \"nazývat liknavostí dovolatelky vzhledem k jejím subjektivním dispozicím, že sama nedokázala odkrýt, co mohla uplatnit v původním řízení 5 C 105/97\". Uvedený stav, který představuje \"nenaplnění odkazované povinnosti soudu dle §18 odst.1 o.s.ř. v původním řízení\", vytvořil zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst.1 písm.b) o.s.ř., popřípadě podle ustanovení §229 odst.1 písm.c) o.s.ř. nebo §229 odst.3 o.s.ř. a z pohledu ustanovení §234 odst.2 o.s.ř. byla žaloba pro zmatečnost podána včas. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) se při svém rozhodování nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení Části dvanácté, Hlavy I bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb. návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Žalovaná napadla návrhem na obnovu řízení rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 21.5.1999 č.j. 5 C 105/97-22, který byl vydán přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (přede dnem 1.1.2001), a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27.3.2001 č.j. 31 Co 54/2001-52, který byl sice vydán po nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., ale (srov. Část dvanáctou, Hlavu I bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.) po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000). Návrh žalované na obnovu řízení proto byl projednán a rozhodnut - jak také vyplývá z odůvodnění usnesení soudů obou stupňů - podle dosavadních předpisů a podle těchto předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"občanský soudní řád\") musí být ve smyslu ustanovení Části dvanácté, Hlavy I bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. též projednáno a rozhodnuto dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu v té jeho části, v níž bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst.1 občanského soudního řádu).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 občanského soudního řádu; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není (§237 odst.2 občanského soudního řádu).
Podle ustanovení §238a odst.1 občanského soudního řádu dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst.2 občanského soudního řádu dovolání podle odstavce 1 písm.a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst.1 občanského soudního řádu). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst.2 občanského soudního řádu). Podle §239 odst.3 občanského soudního řádu dovolání není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Proti usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, není dovolání ve smyslu ustanovení §238a občanského soudního řádu přípustné, neboť nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm. d) občanského soudního řádu a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst.1 písm. a), b), c), e) a f) občanského soudního řádu; za této situace by mohla přípustnost dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu vyplývat pouze z ustanovení §239 odst.1 nebo §239 odst.2 občanského soudního řádu nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 občanského soudního řádu.
Vzhledem k tomu, že ustanovení §239 odst.1 a 2 občanského soudního řádu podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu tím, že jde o usnesení ve věci samé, není dovolání v dané věci z hledisek uvedeného zákonného ustanovení přípustné, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V tzv. řízení sporném, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto.
V posuzované věci je \"věcí samou\" vyklizení bytu, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21.5.1999 č.j. 5 C 105/97-22 a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27.3.2001 č.j. 31 Co 54/2001-52. Rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení (ve věci vyklizení bytu) je naproti tomu rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože neřeší věc samu, ale pouze jedinou - a to procesní - otázku, zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu. Dovoláním napadané usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh na obnovu řízení, proto není usnesením ve věci samé, jak to požaduje ustanovení §239 občanského soudního řádu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997 sp.zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).
Vzhledem k tomu, že dovolatelka netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by řízení před soudy o návrhu na obnovu řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 občanského soudního řádu, není dovolání přípustné ani z hlediska tohoto ustanovení.
Pro úplnost lze dodat, že na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu. Není-li totiž dovolání skutečně přípustné podle ustanovení §237 až 239 občanského soudního řádu, nesprávné poučení o tom, že dovolání je přípustné (za předpokladu, že \"napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam\") samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nemůže založit.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu odmítl.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, se řídí nynějšími právními předpisy, tj. občanským soudním řádem ve znění účinném od 1.1.2001 (dále jen \"o.s.ř.\").
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, není podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno (usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30.4.2002 č.j. 22 Co 137/2002-23 nebylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost, ale usnesení o odmítnutí žaloby podle ustanovení §43 odst.2 o.s.ř.). Dovolání žalované proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě žalovaná v žalobě pro zmatečnost napadla rozsudky okresního a krajského soudu z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst.1 písm.e) a §229 odst.2 písm.b) o.s.ř. a z pohledu těchto důvodů také soudy věc posuzovaly. V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst.4 o.s.ř.); ke zmatečnostním důvodům podle ustanovení §229 odst.1 písm.b) o.s.ř., popřípadě podle ustanovení §229 odst.1 písm.c) o.s.ř. nebo §229 odst.3 o.s.ř., namítaných žalovanou až v dovolání, proto nemohlo být dovolacím soudem přihlédnuto.
Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.2 písm.b) o.s.ř. lze podat - jak nepochybně vyplývá z ustanovení §234 o.s.ř. - ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného usnesení. Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů ustálil, soudy, které dospěly k závěru o opožděnosti žaloby pro zmatečnost podané z tohoto důvodu, postupovaly v souladu s tímto právním názorem a námitky dovolateky na tomto závěru nemohou nic změnit. Vzhledem k tomu, že dovolatelka nezpochybňuje ve svém dovolání závěr odvolacího soudu, že zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst.1 písm.e) o.s.ř. nebyl naplněn, nemůže mít usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, po právní stránce zásadní význam.
Dovolání žalované proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy není přípustné ani podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., a proto je Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. prosince 2004
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu