ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1166.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1166/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce F. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L., státní podnik v likvidaci, zastoupenému advokátem, o 1,183.707,- Kč a o placení 13.836,- Kč měsíčně s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.zn. 3 C 129/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. března 2004, č.j. 14 Co 76/2004-348, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 3. 2004, č.j. 14 Co 76/2004-348, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 30. 1. 2003, č.j. 3 C 129/2002-287, ve věci samé, v části, v níž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 840.420,- Kč a dále mu platit počínaje 1. únorem 2004 měsíční rentu ve výši 12.292,- Kč, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (ohledně tohoto nároku žalobce rozhodly oba soudy stejně). Dovolání proti této části rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (soud prvního stupně rozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozsudku, v důsledku zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu, nikoli soudu odvolacího, jímž tento zrušil předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně - srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.6.1998, sp. zn. 23 Cdo 1075/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod č. 147, roč. 1998) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce - s ohledem na to, že odvolací soud vycházel ze závazného právního názoru dovolacího soudu (srov. §243d odst. 1 o.s.ř.) vyjádřeného v rozsudku ze dne 13. 8. 2002, č.j. 21 Cdo 1234/2001-235, a dovolací soud tam uvedené závěry nadále považuje za správné - zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. pouze v části, v níž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku dalších 1.544,- Kč měsíčně počínaje 1. únorem 2004. S přihlédnutím k tomu, že odvolací soud vycházel ze závazného právního názoru dovolacího soudu (srov. §243d odst. 1 o.s.ř.) vyjádřeného v této věci v rozsudku ze dne 13. 8. 2002, č.j. 21 Cdo 1234/2001-235, a tím i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1365/99, popř. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 21 Cdo 542/2002) a protože žalovaný zpochybňuje pouze tyto závěry odvolacího soudu, je dovolání žalovaného proti této části rozsudku odvolacího soudu zjevně bezdůvodné (§243b odst.1 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje z části proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a z části je zjevně bezdůvodné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 1 a odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 7.500,- Kč (srov. §3 odst. 1 bod 6., §16 odst. 2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. a č. 110/2004 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.), celkem ve výši 7.575,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2004
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu