ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1589.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1589/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. V., státního podniku, zastoupeného advokátem, proti povinné V. Š., zastoupené advokátem, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 45/2002, o dovolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. srpna 2002, č.j. 13 E 45/2002-9, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2003, č.j. 55 Co 454/2003-33, takto:
I. Řízení o dovolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. srpna 2002, č.j. 13 E 45/2002-9, se zastavuje.
II. Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2003, č.j. 55 Co 454/2003-33, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněného Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 22.8.2002, č.j. 13 E 45/2002-9, nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu v Praze 4 ze dne 14.12.2000, „č.j. 43 C 6/2000“ (správně sp.zn. 43 C 6/2000), výkon rozhodnutí „vyklizením služebního bytu č. 6 v P., ulice K. č. 105, k.ú. M., ve 2. patře, sestávajícího z kuchyně, 3 pokojů a příslušenství“, a provedení výkonu rozhodnutí přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, a jejich věcí bez náhrady; zároveň povinné uložil nahradit oprávněnému náklady řízení 3.650,- Kč, rozhodl, že „k vydobytí těchto nákladů řízení a nákladů, které ještě mohou nastat a budou soudem určeny, se nařizuje výkon rozhodnutí např. srážkami ze mzdy nebo přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí povinné“ a povinné zakázal, aby „nakládala s věcmi, které vykonavatel ve smyslu tohoto usnesení sepíše“.
Poté, co usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, povinná podáním ze dne 9.12.2002 (doručeným soudu prvního stupně dne 11.12.2002) navrhla, aby provedení výkonu rozhodnutí bylo odloženo. Návrh zdůvodnila tím, že podala stížnost k Ústavnímu soudu a Veřejnému ochránci práv a že její žádost o byt byla zařazena do pořadníku MÚ. S poukazem na své povolání učitelky ZŠ a zdravotní stav svůj a svých tří nezaopatřených dětí, které studují na střední a vysoké škole, cítí výkon rozhodnutí jako psychickou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 12.11.2002, č.j. 13 E 45/2002-19, návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že povinná v návrhu neuvedla žádné konkrétní důvody (když „psychická újma povinné pravděpodobně nepomine, pokud bude provedení výkonu rozhodnutí odloženo“, neboť „nastane opět, jakmile se vystěhování stane aktuálním“), že nelze předpokládat, že by odkladem provedení výkonu rozhodnutí nevznikla újma oprávněnému, že povinná má možnost jiného bydlení (vlastní objekt bydlení čp. 517 v T.) a že návrh podaný Veřejnému ochránci práv ani ústavní stížnost nebrání tomu, aby byl výkon rozhodnutí proveden, dospěl soud prvního stupně k závěru, že návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst.1 a 2 o.s.ř. není důvodný.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 19.12.2003, č.j. 55 Co 454/2003-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinná v návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí netvrdila ani neprokazovala - a nečiní tak ani v odvolání - žádné konkrétní důvody, které by vedly k závěru, že neprodlený výkon rozhodnutí by mohl mít pro ni nebo příslušníky její rodiny zvlášť nepříznivé následky (§266 odst. 1 o.s.ř.); přitom zdůraznil, že povinná má ve vlastnictví objekt k bydlení čp. 517 v T. Skutečnost, že povinná podala ústavní stížnost a stížnost Veřejnému ochránci práv rovněž nepovažoval za důvod pro odklad provedení výkonu rozhodnutí (§266 odst. 2 o.s.ř.).
V dovolání, které směřuje proti tomuto usnesení odvolacího soudu (v podání ze dne 4.5.2004 označeném jako „Doplnění dovolání ze dne 5.2.2004“ povinná prostřednictvím svého zástupce advokáta mimo jiné uvedla, že „se ztotožňuje s textem již podaného dovolání“) a též proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22.8.2002, č.j. 13 E 45/2002-9, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí vyklizením bytu, povinná namítá, že ve všech řízeních, která proběhla před usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí („OS P 4 č.j. 43 C 6/2000, MS v Praze č.j. 29 Co 312/2001 a č.j. 55 Co 454/2003“) byla „žalobcem“ i soudem uváděna adresa bydliště „žalované“ (povinné) U. 105, přestože ulice s tímto názvem nikdy úředně neexistovala (usnesením Rady Zastupitelstva m. P. č. 510 ze dne 2.6.1998 byla ulice pojmenována „V.“). Protože v důsledku tohoto rozporu byly potíže s doručováním pošty, povinná tvrdí, že nevěděla o žalobě, o nařízeném jednání před Obvodním soudem pro Prahu 4 a že neobdržela ani rozsudek, jímž bylo rozhodnuto v její neprospěch. Poukazuje dále na to, že špatný název ulice je uveden i v návrhu oprávněného na výkon rozhodnutí a v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, z čehož dovozuje, že i exekuční řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Povinná je přesvědčena, že jsou splněny podmínky pro odklad provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 1 o.s.ř., neboť neprodlený výkon rozhodnutí by měl pro ni a její děti zvlášť nepříznivé následky, a to s ohledem na okolnosti, které podrobně rozvádí v podání ze dne 5.2.2004. Rozhodnutím Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 9.10.2003 se stala z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu částečně invalidní. Navrhla, aby dovolací soud rozhodl tak, že „usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22.8.2002, č.j. 13 E 45/2002, o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením služebního bytu č. 6 v P., ul. K. č. 105, se zrušuje“; ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu konkrétní dovolací návrh neučinila.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22.8.2002, č.j. 13 E 45/2002-9, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí v této věci, není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22.8.2002, č.j. 13 E 45/2002-9, zastavil (§104 odst. 1 věta první o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním povinné proti usnesení odvolacího soudu, po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst.2 o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě povinná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut její návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí.
Přípustnost dovolání proti tomuto usnesení podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a, protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných, a nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí v tomto ustanovení uvedených. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, jestliže bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, jestliže bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinné směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinná nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2004
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu