ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.1809.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1809/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T-M. C. R. a.s., proti povinnému R. K., pro 7.200,20 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 125 E 449/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2004 č.j. 9 Co 291/2004-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 8.10.2003 č.j. 125 E 449/2003-9 nařídil podle \"pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Č. t. ú., Odbor pro severomoravskou oblast, ze dne 6.1.2003, č.j. 213608/2002-6381-III\" k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 7.200,20 Kč společně s úroky z prodlení ve výši 11% p.a. z částky 504,50 Kč od 3.7.1999 do zaplacení, ve výši 12% p.a. z částky 1.010,90 Kč od 2.8.1999 do zaplacení, ve výši 11% p.a. z částky 1.676,90 Kč od 2.9.1999 do zaplacení, ve výši 11% p.a. z částky 613,20 Kč od 3.10.1999 do zaplacení, ve výši 11% p.a. z částky 613,20 Kč od 2.11.1999 do zaplacení, ve výši 11% p.a. z částky 613,20 Kč od 3.12.1999 do zaplacení, ve výši 11% p.a. z částky 613,20 Kč od 2.1.2000 do zaplacení, ve výši 11% p.a. z částky 613,20 Kč od 2.2.2000 do zaplacení, ve výši 13% p.a. z částky 613,20 Kč od 4.3.2000 do zaplacení a ve výši 9% p.a. z částky 328,70 Kč od 2.4.2000 do zaplacení, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného; současně rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 300,-Kč.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26.3.2004 č.j. 9 Co 291/2004-24 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítá, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, \"kterým soud prvního stupně zastavil výkon rozhodnutí\", a \"zastavení výkonu rozhodnutí zdůvodnil uplynutím prekluzívní lhůty dle ustanovení §71 odst. 3 správního řádu\", a že odvolací soud \"se přiklonil k právnímu názoru soudu prvního stupně, podle kterého je nutno ustanovení §71 odst. 3 správního řádu aplikovat i v soudním výkonu rozhodnutí\". Oprávněná je přesvědčena, že \"usnesení o odvolání i usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci, které oprávněná spatřuje v nesprávné aplikaci ustanovení §71 odst. 3 správního řádu v soudním výkonu rozhodnutí\". Přípustnost dovolání dovozuje \"z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a
§237 odst. 3\" o.s.ř. a navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení
§240 odst.1 o.s.ř., přezkoumal věc bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání podal ten, kdo k němu nebyl oprávněn (subjektivně legitimován).
Podle ustanovení §240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
V posuzovaném případě nebyla dovolatelce usnesením odvolacího soudu, který potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věci povinného k uspokojení pohledávky oprávněné, způsobena na jejích právech žádná újma. Odvolací soud zcela vyhověl návrhu oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného a oprávněná nemůže mít z objektivního hlediska žádný skutečný zájem, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno. K podání dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu proto dovolatelka není oprávněna (subjektivně legitimována).
Protože dovolání bylo podáno tím, kdo k tomuto mimořádnému opravnému prostředku není oprávněn, Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §254 odst. 1, §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť oprávněná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a povinnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. prosince 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu