ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.18.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 18/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) Ing. K. S. a B) A. M., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) „J. s. l. Č., Lesní závod T.“, 2) H. ČR, a. s., a 3) P. f. ČR, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 198/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. července 2003, č. j. 7 Co 1433/2003-133, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení proti žalovanému 1), takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali určení, že vlastníkem ideální poloviny nemovitostí v žalobě podrobně specifikovaných byl ke dni svého úmrtí, to je k 24. 5. 1945, jejich otec K. S. Jako žalované označili J. s. l. Č. – Lesní závod T., společnost H. ČR, a. s. V., a P. f. ČR J.
Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. května 2003, č. j. 2 C 198/2002-115, podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) řízení proti žalovanému 1) zastavil. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný J. s. l. Č. – Lesní závod T. byl již před podáním žaloby vymazán z obchodního rejstříku a nemá způsobilost být účastníkem řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 14. července 2003, č. j. 7 Co 1433/2003-133, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo zastaveno řízení proti žalovanému 1) – J. s. l. Č., Lesnímu závodu T., potvrdil. K odvolacím námitkám žalobců, že soud prvního stupě měl postupovat podle §104 odst. 2 OSŘ a měl žalující vyzvat k odstranění formálního nedostatku žaloby, uvedl, že pokud byly jako účastníci řízení označeny subjekty, které neměly způsobilost být účastníky řízení, byl na místě postup podle §104 odst. 1 OSŘ, neboť nebylo věcí soudu, aby účastníky poučoval o tom, jak měli být žalovaní označeni. Konstatoval, že státní podnik J. s. l. Č. byl zapsán do obchodního rejstříku u Krajského soudu v Českých Budějovicích a jako právnická osoba byl z rejstříku vymazán 16. 1. 1997. Nebylo rozhodné, že uvedený název tohoto podniku byl v žalobě doplněn tak, že jde o L. z. T., ale významné bylo to, že žaloba vůči tomuto podniku došla soudu prvního stupně 14. 3. 2002, tedy v době, kdy byl z obchodního rejstříku již vymazán. Soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 OSŘ ohledně tohoto žalovanému zastavil. V této souvislosti odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2380/98 a sp. zn. 2 Cdon 346/96.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení proti žalovanému 1), podávají žalobci dovolání. Namítají, že již v průběhu řízení, konkrétně 6. 9. a 10. 9. 2002, podávali soudu prvního stupně informaci, že J. s. l. Č., Lesní závod T., byly v roce 1992 zrušeny a „vplynuly“ do organizace L. České republiky, státní podnik. Označení tohoto žalovaného v žalobě se opíralo o výpis z katastru nemovitostí, kde bylo výslovně uvedeno, že právo hospodaření s majetkem státu mají J. s. l. Č. Tento výpis byl vystaven 25. 2. 2002 a žalobci se tedy opírali o úřední dokument; soudy měly přihlédnout k tomu, že žalobci byli uvedeni v omyl státním orgánem. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Podle §19 OSŘ způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 OSŘ).
Podle §103 OSŘ kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 věta první OSŘ).
Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (§104 odst. 2 OSŘ).
Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že nedostatek podmínky řízení a vada žaloby (nebo jiného návrhu na zahájení řízení) jsou navzájem nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají odlišné důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Úvaha o vadě podání (zde žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (ustanoveními §42 odst. 4 a §79 odst. 1 OSŘ). Nesprávnost nebo neúplnost návrhu co do nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků je důvodem postupu podle ustanovení §43 OSŘ. Označení účastníka v návrhu je přitom typicky nesprávné, je-li některý z identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu a pod.), a neúplné, jestliže některý z těchto znaků v návrhu chybí. Nedostatek podmínky řízení ve smyslu §103 OSŘ tudíž není vadou návrhu z hlediska jeho správnosti či úplnosti. Pokud tedy je v žalobě uvedena jako žalovaný osoba, která již dříve jako subjekt práva zanikla, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze napravit postupem podle §43 OSŘ. Nejde ani o odstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 2 OSŘ (pokud by byl uvedený nedostatek „odstraněn“ uvedením jiného subjektu práva jako účastníka řízení, šlo by již o jiný procesněprávní vztah). V takovém případě nezbývá, než řízení zastavit.
Občanský soudní řád na rozdíl od občanského zákoníku důsledky úkonů učiněných v omylu neupravuje; veřejnoprávní povaha procesních vztahů též vyžaduje podstatně vyšší míru právní jistoty účastníků i třetích osob, přičemž právní jistota by byla oslabena možností zpochybňovat dodatečně již učiněné procesní úkony odkazem na vady vůle (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 1995, sp. zn. Odon 18/95, publikovaný v Právních rozhledech č. 11/1995). Proto skutečnost, že procesní úkon byl učiněn částečně i v omylu vyvolaném nesprávným zápisem v katastru nemovitostí, nemůže mít na posouzení správnosti tohoto úkonu vliv. Dovolací soud navíc zastává názor, že pokud žalobce podává žalobu proti právnické osobě, zapsané do obchodního rejstříku, patří k obvyklé opatrnosti přesvědčit se nahlédnutím do tohoto rejstříku o skutečnostech významných pro podání žaloby. Ze spisu je dále patrno, že nejpozději 10. 9. 2002 žalobci o nedostatku právní subjektivity věděli a nic jim nebránilo žalobu rozšířit i proti L. České republiky, s. p.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2004
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu