ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.2520.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 2520/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně D. D., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. B., zastoupenému advokátem, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 226/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2003, č. j. 19 Co 1095/2003-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. PhDr. O. Ch.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. března 2003, č. j. 30 C 226/2002-24, zamítl žalobu, aby soud zřídil věcné břemeno pro žalobkyni spočívající v bezplatném doživotním užívání domu č. p. 31 na parcele 12/1, včetně všech součástí a příslušenství, zapsaného u Katastrálního úřadu v Č. B. na LV č. 294 pro obec D. a kat. území J. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, jejichž výši vyčíslil usnesením ze dne 8. dubna 2003, č. j. 30 C 226/2002-26.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že smlouvou o půjčce z 1. 12. 1999 žalobkyně půjčila žalobci částku 47 000,- Kč na výstavbu rodinného domku na stavebním pozemku parc. č. 12/1 v obci D. u Č. B. a v kat. území J., který se žalovaný zavázal postavit na místě stávajícího domku č. p. 31. Stavební pozemek parc. č. 12/1 včetně rodinného domku č. p. 31 a zahrady parc. č. 41/2 žalovaný koupil od žalobkyně za částku rovnající se uvedené půjčce. Žalovaný se zavázal zřídit ve prospěch žalobkyně věcné břemeno spočívající v doživotním právu užívání zakoupených pozemků do tří měsíců od registrace kupní smlouvy katastrálním úřadem s tím, že „nesplní-li dlužník tento závazek, je půjčka splatná k termínu třetího měsíce po registraci kupní smlouvy, a to výhradně formou zpětného odprodeje zakoupených nemovitostí věřiteli za cenu symbolicky 1,- Kč. Pokud dlužník postaví rodinný dům do tří let od podpisu této smlouvy a zatíží jej věcným břemenem práva doživotního užívání tohoto RP ve prospěch věřitele, bude splácení této půjčky odloženo až do úmrtí dlužníka“. Soud prvního stupně dovodil, že v dané věci nejde o žádný z případů, kdy by věcné břemeno mohlo vzniknout rozhodnutím příslušného orgánu (§151o odst. 1, §135c odst. 3, §142 odst. 3 a §151o odst. 3 ObčZ). Pokud žalobkyně vychází ze závazku žalovaného, pak by zde musela být smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a té by musel odpovídat i žalobní petit, jež by obsahoval text smlouvy uzavřené mezi účastníky, ohledně níž by se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného. Tak tomu v daném případě není. Dále uvedl, že z bodu 3 smlouvy o půjčce z 1. 12. 1999, který se týká rodinného domku a věcného břemene k němu, nevyplývá závazek ke zřízení věcného břemene ve prospěch žalobkyně, ale jde o možnost, kterou žalovaný nevyužil, což mělo za následek, že splácení půjčky nebylo odloženo.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. července 2003, č. j. 19 Co 1095/2003-41, rozsudek soudu prvního stupně spolu s usnesením ze dne 8. dubna 2003, č. j. 30 C 266/2002-26, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, „že závazek zřídit věcné břemeno spočívající v bezplatném doživotním užívání domu čp. 31 ležícího na parcele č. 12/1 včetně všech součástí a příslušenství zapsaných na LV č. 294 pro obec D. a k. ú. J. u Katastrálního úřadu v Č. B. pro žalobkyni z výše uvedené smlouvy o půjčce nevyplývá, ale ujednání ve smlouvě je možno pouze posoudit jako ujednání o možném odkladu splatnosti půjčky“. Nahrazení projevu vůle žalovaného rozhodnutím soudu se žalovaná nedomáhala a zřízení věcného břemene rozhodnutím soudu nepřichází v úvahu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že oba soudy pochybily při aplikaci zákonné právní úpravy, když ji aplikovaly, aniž by přihlédly k vůli žalobkyně, kterou chtěla soudu sdělit, avšak soud v tomto směru dokazování neprovedl. Nikdy se nechtěla vzdát možnosti užívání předmětné nemovitosti. K uzavření kupní smlouvy a smlouvy o půjčce z 1. 12. 1999 přistoupila poté, co byla žalovaným, s nímž tehdy žila ve společné domácnosti, přesvědčována o potřebě předmětnou nemovitost zrekonstruovat s tím, že na rekonstrukci má finanční prostředky a aby na něj nemovitosti převedla, čímž by se případně předešlo jeho sporům s dětmi žalobkyně. Žalovaným byla ujištěna, že bude mít možnost doživotního užívání nemovitostí. Obě smlouvy vypracoval žalovaný. Když se rozešli, žalovaný jí znemožnil jakýkoliv přístup do nemovitosti, přitom sám nemovitost nehodlá užívat a má zájem ji prodat. Napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam pro řešení otázky, „zda soudy mají aplikovat právní úpravu stroze či přihlížet i k vůli účastníků tak, jak tuto vůli v době uzavírání právního vztahu měli“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání, neboť napadené rozhodnutí podle jeho názoru žádný zásadní význam po právní stránce nemá. K vůli účastníků v době uzavírání smluv bylo přihlíženo. Vůle účastníků byla formulována v obsahu uzavřených smluv a přes formální nedostatky je smlouva o půjčce srozumitelná. Rozhodnutí obou soudů považuje za správná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Soudy obou stupňů věc posoudily v souladu s konstantní judikaturu představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky z 30. 1. 1989, sp. zn. 3 Cz 4/89, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 1991, podle kterého v jiných případech, než které jsou upraveny v ustanovení občanského zákoníku, nemůže soud svým rozsudkem zřídit věcné břemeno, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení. Vznik věcného břemene upravuje §151o ObčZ, podle kterého věcná břemena vznikají mj. písemnou smlouvou, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. O žádný z uvedených případů v dané věci nejde. Dovolání tak není přípustné.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Náklady řízení vzniklé žalovanému představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupce k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §8 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 1 125,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 31. března 2004
JUDr. František B a l á k, v.r.
předseda senátu