ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.338.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 338/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce L. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) V. M., a 2) B. M., zastoupeným advokátem, o zdržení se oplocení pozemku, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 563/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2003, č. j. 20 Co 190/2003-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.425,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. prosince 2002, č. j. 8 C 563/2002-32, zamítl žalobu, aby žalovaným bylo uloženo „zdržet se oplocení svého pozemku č. 1094/13 o výměře 81 m2 v k. ú. V., zapsaného na LV č. 215, a to v délce té strany, která souvisí s pozemkem žalobce parc. č. 1094/9, zapsaného na LV č. 634 v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. V.“, a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že je právem žalovaných, aby oplotili svůj pozemek, a že jeho výkonem nemohou zasáhnout neoprávněně do vlastnického práva žalobce. Soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem geodetů, kteří zaměřovali hranici mezi pozemky účastníků, a vypracováním geometrického plánu s tím, že tyto důkazy by k objasnění předmětu sporu ničím nepřispěly.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. června 2003, č. j. 20 Co 190/2003-56, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zdůraznil, že je nutno vycházet z toho, jak je formulován žalobní petit. Ten je v daném případě – stejně jako vylíčení rozhodujících skutečností – dostatečně přesný, určitý a srozumitelný, a tak nebyl důvod k tomu, aby byl žalobce postupem podle §43 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) vyzýván k odstranění vad žaloby. Soud prvního stupně při vázanosti žalobním petitem nemohl posuzovat nic jiného než důvodnost požadavku žalobce, aby se žalovaní obecně zdrželi oplocení svého pozemku, a k takovému omezení vlastnického práva žalovaných skutečně není důvod ani podle §126 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), ani podle §127 odst. 1 ObčZ. Proto byla žaloba právem zamítnuta. Vzhledem k uvedenému závěru považoval odvolací soud za správný i názor soudu prvního stupně, že nebylo důvodu provádět žalobcem navržené důkazy směřující ke zjištění sporné hranice mezi pozemky.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání s tím, že je v něm řešena právní otázka zásadního významu a že ji odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 OSŘ]. Trval na tom, že žalovaní neoprávněně zasahují do jeho vlastnického práva a že na tuto situaci dopadá §126 odst. 1 ObčZ. K posouzení oprávněnosti těchto zásahů bylo nutno zjistit, kde se nachází hranice mezi spornými pozemky účastníků, a tak soudy pochybily, když odmítly provést jím navržené důkazy v tomto směru. Žalobce dále namítl, že žaloba je specifikována nejen vlastním petitem, ale i připojeným geometrickým plánem a protokolem o vytýčení hranic pozemků, a vyslovil přesvědčení, že z ní jasně plyne, že nejde o uplatnění nároku na zákaz obecného práva žalovaných oplotit pozemek, nýbrž nároku na zákaz postavit plot v místě, kde je hranice vytýčena zmíněným geometrickým plánem. Jelikož příčinou sporu jsou jednoznačně nejasnosti ve vytýčení hranic pozemků, není správný názor odvolacího soudu, že není důvodu se otázkou, kde se tato hranice nachází, zabývat. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní namítli, že žalobce v dovolání náležitě nevymezil dovolací důvod ani rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá, a navrhli, aby z tohoto důvodu bylo dovolání odmítnuto. Pro případ, že bude dovolání shledáno přípustným, se ztotožnili s právním názorem odvolacího soudu a navrhli zamítnutí dovolání.
Dovolací soud nejprve zvažoval, nakolik jsou důvodné námitky žalovaných týkající se náležitostí dovolání. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu obsahují jen jeden meritorní výrok, nemůže být chybějící údaj o tom, v jakém rozsahu je rozsudek napadán, nedostatkem, který brání dalšímu postupu dovolacího řízení. Z obsahu dovolání je zřejmé, co žalobce soudům obou stupňů vytýká, i to, že ve vytýkaných nedostatcích spatřuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Proto nebylo důvodu k postupu podle §241b odst. 1, §209 a §43 OSŘ.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval především tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ. Přípustnost podle písm. b) nepřichází v tomto případě v úvahu, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, a tak zbývá přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle odst. 3 téhož ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobce sám blíže nespecifikuje, které právní otázce přikládá zásadní význam, a dovolací soud je přesvědčen, že z důvodu právního významu napadeného rozsudku nelze přípustnost dovolání dovodit. Jedinou hmotněprávní otázkou, na jejímž řešení je uvedený rozsudek založen, je otázka, zda lze vlastníku pozemku obecně, bez bližší konkretizace zakázat, aby tento pozemek oplotil, a správnost závěru, že tomu tak není, žalobce nezpochybňuje. Jeho námitka, že ze žaloby plyne, že se domáhá uložení povinnosti žalovaným zdržet se oplocení jejich pozemku tak, aby nepřesahovalo hranici vytýčenou geometrickým plánem, který žalobce předkládá, a že tedy soudy obou stupňů nesprávně interpretovaly jeho žalobní petit, je námitkou procesního charakteru a týká se právního závěru těchto soudů založeného na zcela konkrétním znění žalobního petitu a konkrétním odůvodnění žaloby ve spojení s listinami v řízení předloženými. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní význam po právní stránce tehdy, zahrnuje-li posouzení právní otázky relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů a je-li způsobilé ovlivnit obecnou rozhodovací činnost soudů (srov. např. rozsudek dovolacího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 513/99, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, Svazku 2, pod č. C 127), nelze uvedenému procesnímu závěru přiznat zásadní právní význam tak, jak je současnou judikaturou vykládán. Případný rozpor řešení právní otázky s procesním právem pak s ohledem na výslovné znění §237 odst. 3 OSŘ přípustnost dovolání podle odst. 1 písm. c) tohoto ustanovení nezakládá.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Za této situace nezbylo, než je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítnout.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ je žalobce povinen nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna advokáta za písemné vyjádření k dovolání [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §8 písm. a), §18 odst. 1 a §17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 1.350,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti plynou z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 věty před středníkem OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné usnesení, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. března 2004
Vít Jakšič,v.r.
předseda senátu