ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.74.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 74/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně A. Š., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a 2) městu N. J., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 287/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 2003, č. j. 8 Co 17/2003-185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna nahradit na nákladech dovolacího řízení žalovanému 2) částku 2.575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. července 2002, č. j. 14 C 287/99-152, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 811/5 o výměře 1.083 m² a pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původní pozemkový katastr parc. č. 811/3 o výměře 5.368 m², parc. č. 827/2 o výměře 2.570 m², parc. č. 828/2 o výměře 183 m² a parc. č. 1120/2 o výměře 12.245 m², vše zapsáno na LV č. 1070 pro obec N. J. a katastrální území L. u Katastrálního úřadu v N. J., a dále návrh, aby bylo určeno, že do dědictví po zemřelé A. F. a V. F. spadají pozemky a to pozemek parc. č. 1118 o výměře 2.205 m² zapsaný na LV č. 1053 a pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původní pozemkový katastr parc. č. 763/1 o výměře 1.107 m², parc. č. 764/1 o výměře 6.633 m², parc. č. 765/10 o výměře 126 m², parc. č. 826 o výměře 644 m², parc. č. 1110 o výměře 9.831 m², parc. č. 1111 o výměře 3.738 m², parc. č. 1112 o výměře 2.813 m², parc. č. 1113 o výměře 7.499 m², parc. č. 1114 o výměře 9.438 m², parc. č. 1115 o výměře 101 m², parc. č. 1116 o výměře 622 m², parc. č. 1117 o výměře 183 m², parc. č. 1119 o výměře 2.525 m², parc. č. 1566/1 o výměře 369 m², vše zapsáno na LV č. 10002, pozemek parc. č. 828/1 o výměře 1.227 m² a pozemek ve zjednodušené evidenci – parcely původní pozemkový katastr část západní parcely č. 811/1 o výměře 383 m², vše zapsáno na LV č. 75, pozemek ve zjednodušené evidenci – parcely původní pozemkový katastr č. 827/2 o výměře 2.570 m² zapsaný na LV č. 1070, vše zapsáno pro obec N. J., v katastrální území L., zapsaných u Katastrálního úřadu v N. J., a že do dědictví po zemřelé A. F. a V. F. spadají ve výroku tohoto rozsudku specifikované pozemky v katastrálním území L., zapsané u Katastrálního úřadu v N. J., a rozhodl o nákladech řízení. O zamítnutí žaloby soud prvního stupně rozhodl proti žalovaným: 1) České republice – Okresnímu úřadu v N. J., 2) České republice – Pozemkovému fondu ČR, 3) České republice – Lesům ČR a 4) městu N. J.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. 811/1 a 828/1, zapsaným na LV č. 75 pro obec a k. ú. L., neboť ohledně nich není veden duplicitní zápis vlastnictví a žalobkyně je jako jejich vlastnice v katastru nemovitostí zapsána. Důvodem k zamítnutí určovací žaloby vůči žalovanému 1) – zapsanému v katastru nemovitostí na LV č. 1070 jako vlastník pozemků parc. č. 811/5 a pozemků ve zjednodušené evidenci parc. č. 811/3, 827/2, 828/2 a 1120/2 – tyto pozemky jsou duplicitně zapsány na LV č. 75 jako vlastnictví žalobkyně, a vůči žalovanému 3) – zapsanému na LV č. 1053 jako vlastník pozemku parc. č. 1118, byl závěr, že tito žalovaní nejsou vlastníky uvedených pozemků. Podle soudu prvního stupně je vlastníkem pozemků parc. č. 1120/2 a parcel zapsaných ve zjednodušené evidenci pod č. 1110, 1111, 1112, 1113, 1114, 1119 a 1566/1 žalovaný 2) – je také v katastru nemovitostí jako jejich vlastník zapsán. Žalovaný 4) je vlastníkem pozemků parc. č. 811/5, 811/3, 827/2, 828/2, 1118 a dále pozemků, u nichž je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí rovněž žalovaný 2), a to parcel zapsaných ve zjednodušené evidenci pod č. 763/1, 764/1, 765/10, 826, 1115, 1116, a 1117. Pozemky, které jsou nyní ve vlastnictví žalovaných 2) a 4), náležely původně právním předchůdcům žalobkyně V. a A. F. I když nebylo prokázáno uzavření dohody o výkupu uvedených pozemků mezi státem a V. a A. F., pak tyto pozemky přešly na stát podle platných výměrů Okresního národního výboru v N. J. z 16. 5. 1949 a 15. 10. 1949 o jejich výkupu, vydaných podle §10 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Žalobkyně neprokázala, že tyto výměry neměly náležitosti §68 odst. 3 vládního nařízení č. 8/1928 Sb., platného v době jejich vydání, a to označení úřadu, který je vydává, datum a připojení podpisu úředního orgánu, když podpis mohl být nahrazen ověřením kanceláře, že vyhotovení souhlasí s vyřízením. Předloženy byly jen kopie výměrů, uložené ve sbírce listin pozemkové knihy, které sice neobsahují podpis ani ověření, neboť pod textem výměru je napsáno strojem Předseda N., v. r. a dále potvrzení o právoplatnosti a vykonatelnosti datované 31. 5. 1949 a 28. 10. 1949 s kulatým razítkem a za strojem psaným slovem Předseda a rukou psaný podpis N. Z toho však nevyplývá, že výměry jako správní rozhodnutí se všemi náležitostmi nebyly vydány, neboť knihovní soud v pozemkové knize vyznačil provedení výkupu pozemků, čemuž muselo předcházet zkoumání formálních náležitostí správních rozhodnutí. Původní správní spisy byly již skartovány a neobstojí tak ani námitka žalobkyně, že výměry nebyly řádně doručeny, a to ani vzhledem k tomu, že na výměrech byla vyznačena jejich právoplatnost a vykonatelnost ještě před uplynutím patnácti denní odvolací lhůty. Jenom ze správních spisů by bylo možno zjistit, že se tak nestalo na základě vzdání se práva odvolání původními vlastníky. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno, že předmětné výměry o výkupu pozemků neměly potřebné náležitosti, nebyly řádně doručeny a že na jejich základě vlastnictví na stát nepřešlo. Proto žalobkyně nemohla ani pozemky parc. č. 811/3, 827/2, 828/2, 811/5 (vzniklý později z pozemku parc. č. 828/2) a č. 1120/2 nabýt do vlastnictví dědictvím po rodičích A. F., zemřelé 19. 8. 1966, a V. F., který zemřel 15. 1. 1968, i když byly v dědických řízeních projednány. V. a A. F. věděli o výměrech, o výkupu pozemků a o jejich přechodu na stát, neboť v dědickém řízení po A. F. se žalobkyně a zástupce V. F. těchto skutečností dovolávali v souvislosti s nesprávným rozsahem oceňování nemovitostí. Z toho lze také podpůrně dovozovat, že výměry byly V. a A. F. doručeny. Žalobkyně také neprokázala, že sporné pozemky „neužíval nikdo mimo rodinu a důvod vyvlastnění nebyl naplněn“, když z dědického spisu bývalého Státního notářství v Novém Jičíně, sp. zn. D 856/66, po zemř. A. F. bylo zjištěno, že pozemky byly v užívání JZD L., a podle zprávy A. K., a. s. v S. ze 14. 6. 2002 má tato společnost v užívání pozemky parc. č. 763/1, 764/1, 765/10, 1115, 1116 a 1117. Do vlastnictví žalovaného 4) přešly shora uvedené pozemky, které byly původně přidělené obcím, podle §2a odst. l písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku obcí, ve znění pozdějších změn a doplnění, ke dni 1. 7. 2000. Na pozemku parc. č. 1118 žalovaný 3) pouze hospodaří, není jeho vlastníkem. Podle soudu prvního stupně má žalobkyně na žalovaném určení ohledně shora vyjmenovaných pozemků naléhavý právní zájem, neboť u některých z nich je duplicitní zápis vlastnictví v katastru nemovitostí a u zbývajících je třeba najisto postavit vlastnické vztahy. Současně však soud prvního stupně uvedl, že pozemky přešly do vlastnictví státu správními rozhodnutími a námitka žalobkyně, že náhrada za jejich výkup nebyla zaplacena, nemohla založit „absolutní neplatnost těchto správních rozhodnutí“. V takovém případě měla žalobkyně uplatňovat své nároky podle restitučních zákonů, když například ustanovení §6 odst. l písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. pamatuje na situaci, kdy nemovitosti, které přešly na stát, byly odňaty bez náhrady podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. března 2003, č. j. 8 Co 17/2003-185, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a státem, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným městem N. J..
Odvolací soud v prvé řadě s poukazem na zákon č. 320/2002 Sb., dovodil, že v důsledku zrušení okresních úřadů ve věcech majetkových jedná jménem státu Úřad pro zastupování státu v majetkových věcech podle článku 117 bodu 14. tohoto zákona. Pokud jde o původní žalované 2) a 3) označené jako Česká republika – v jednom případě zastoupené Pozemkovým fondem ČR a ve druhém Lesy ČR, s. p., poukázal na §1 zákona č. 569/1991 Sb., podle kterého je Pozemkový fond ČR právnickou osobou, nikoli organizační složkou státu, a dále uvedl, že stát nemůže zastupovat ani státní podnik. Podle odvolacího soudu neexistuje ani jiný orgán, který by mohl za stát v těchto právních vztazích jednat. Rozhodující však je, že Česká republika se stala v souladu s §90 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) účastníkem řízení. Ve sporu tudíž vystupuje jako žalovaná Česká republika, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá ve smyslu §80 písm. c) OSŘ naléhavý právní zájem na žalovaném určení. Byl zajedno se soudem prvního stupně, že v případě pozemků parc. č. 811/1 a 828/1 je tomu tak proto, že ohledně těchto pozemků není veden duplicitní zápis vlastnictví a žalobkyně je jako jejich vlastnice v katastru nemovitostí zapsána. Pokud jde o žalobu na určení, že je vlastnicí dalších specifikovaných pozemků, pak proto, že se měla domáhat ochrany svých práv k těmto pozemkům podle restitučního předpisu, a to podle §6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. Při řešení této věci nelze přihlížet k tomu, že lhůty k uplatnění takového nároku již uplynuly. Naléhavý právní zájem na určení, že do dědictví po rodičích žalobkyně spadají specifikované pozemky, není podle odvolacího soudu dán s odkazem „na §175x věta prvá občanského soudního řádu, podle něhož, objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, zůstavitelův majetek, popř. i dluh, provede soud o tomto majetku řízení o dědictví. Určovací žaloba má preventivní charakter, a nelze tudíž žalovat tam, kde právo bylo již porušeno. Z výše uvedeného závěru je zřejmé, že na takovém určení není dán naléhavý právní zájem, když jsou jiné právní instrumenty, jimiž se lze práva domoci.“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvádí, že napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o „platnosti výměru, na jehož základě byl v katastru nemovitostí zapsán duplicitní zápis vlastnického práva v neprospěch žalobkyně v letech 1997-1999“. Odvolací soud tak ignoroval správní řízení, upravené v době vydání výměrů v roce 1949 vládním nařízením č. 28/1928 Sb. (správně č. 8/1928 Sb.) ve znění vyhl. č. 150/1944 Sb. Namítá, že unesla důkazní břemeno, že původní výměry o výkupu pozemků nemají požadované náležitosti a nebyly řádně doručeny. Především předložila soudu nikoli kopie výměrů, ale ověřené opisy originálních listin, ze kterých je jasné, že skutečné listiny mají všechny nedostatky, které jim vytýkala. Pokud jde o doručení výměrů, měy doklady o něm spravovat ten orgán, který je vydal, a žalobkyni nemůže být přičteno k tíži, že původní správní spisy byly skartovány. Považuje za účelovou spekulaci jednoho ze žalovaných, že výměry svědčí o tom, že s původními vlastníky byla uzavřena dohoda o výkupu pozemků. Žalobkyně zdůrazňuje, že předložila soudu listiny s celou řadou formálních pochybení, „které činí každé správní rozhodnutí absolutně neplatným.“ Tato pochybení byla dobrým důvodem proto, aby výměry nebyly manželům F. doručovány, ti tak byli zbaveni možnosti využít opravné prostředky a „vyvlastněné“ pozemky jim nebyly nikdy zaplaceny. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se vyjádřili k dovolání tak, že považují za správný závěr, že žalobkyni se nepodařilo prokázat „absolutní neplatnost“ výměrů o výkupu pozemků, a ani to, že nebyly řádně doručeny. Žalovaný 1) sdílí názor odvolacího soudu, že žaloba není důvodná také proto, že jde o spor, který má restituční charakter. Žalobkyně měla své nároky uplatnit podle zákona č. 229/1991 Sb. a nemůže se domáhat ochrany podle obecného předpisu. Žalovaný 2) ještě poukázal na to, že bez ohledu na to, zda měla být uzavřena dohoda o výkupu pozemků, došlo k jejich řádnému výkupu předmětnými výměry.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, se dovolací soud zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ.
Podle §237 odst. l písm. b) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takovýto případ se v dané věci nejedná.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku je dále přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání podle tohoto ustanovení může být přípustné jen za předpokladu, že je dovoláním napadeno právní posouzení otázky, na které rozsudek odvolacího soudu spočívá a o kterou se opírá.
Podle §80 písm. c) OSŘ lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Předpokladem úspěšnosti žaloby podle §80 písm. c) OSŘ je, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na žalovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v takovém řízení má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo právo dotýká. Naléhavý právní zájem na určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právo stalo nejistým.
Odvolací soud, jak již bylo uvedeno, založil svůj závěr o zamítnutí žaloby, že žalobkyně je vlastnicí předmětných pozemků a že do dědictví po A. F. a V. F. spadají specifikované pozemky, na nedostatku naléhavého právního zájmu na žalovaném určení. V dovolání však žalobkyně namítá nesprávnost závěru, že neunesla důkazní břemeno o „neplatnosti“ výměrů, kterými měly pozemky přejít na stát, jak z hlediska jejich náležitostí, tak doručení, tedy otázky týkající se věcné legitimace. Navíc pozemků parc. č. 811/1 a 828/1 se výměry ani netýkaly - žalobkyně není ohledně těchto pozemků vedena jako duplicitní vlastnice.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je tak nepřípustné a bylo odmítnuto [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, přísluší žalovaným podle §243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 OSŘ náhrada nákladů tohoto řízení. Žalovanému 1) náklady nevznikly a náklady žalované 2) jsou dány odměnou za jeden úkon - vyjádření k dovolání podle §11 odst. l písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 2.500 Kč podle §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §5 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 75 Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem částkou 2.575 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, uloženou jí tímto usnesením, může žalovaný 2) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2004
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu