ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1454.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1454/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Městu H. a 2) České republice - Ústavu územního rozvoje, se sídlem v Brně, Jakubské nám. 3, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 109 C 191/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2003, č. j. 11 Co 26/2003-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 19. 9. 2002, č. j. 109 C 191/2002-70, zamítl návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 25 C 438/95 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 16. 1. 1998, č. j. 25 C 438/95-188, byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní 1), 2) a tehdy žalovaná 3) Česká republika - Okresní úřad v Karviné zaplatili společně a nerozdílně částku 125.000,- Kč s příslušenstvím, bylo zastaveno řízení ohledně návrhu, aby žalovaní byli společně a nerozdílně zavázáni uvést parcelu č. 1450 v k. ú. H. – Š., P. ulice, do původního stavu a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; k odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 12. 1998, č. j. 13 Co 548/98-214, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení; usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 1999, č. j. 25 Cdo 1272/99-229, bylo řízení o dovolání žalobkyně zastaveno a rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení. Soud v řízení o obnově dospěl k závěru, že žalobkyně nedodržela tříměsíční subjektivní lhůtu pro podání žaloby na obnovu řízení podle §233 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobu proti citovanému rozsudku, který nabyl právní moci dne 13. 1. 1999, podala dne 8. 1. 2001. Žalobkyně kromě toho neprokázala, že by vyšla najevo nová skutečnost, nové rozhodnutí nebo důkaz, který bez své viny nemohla použít v původním řízení před soudem prvního stupně, což by mělo za následek příznivější rozhodnutí ve věci. Poukázala především na výslech svědka K., který chtěla navrhnout v původním řízení před soudem prvního stupně, a na znalecký posudek k výši škody; je tedy zřejmé, že v řízení o obnovu řízení navrhuje jen ty důkazy, které již navrhla či mohla navrhnout v původním řízení, přičemž u žádného z těchto důkazů ani netvrdila, že by v původním řízení být proveden nemohl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 2. 2003, č. j. 11 Co 26/2003-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu a zamítl návrh žalobkyně na připuštění dovolání. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v řízení postupoval podle občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb., tj. ve znění účinném od 1. 1. 2001, aniž tato procesní vada měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [aplikace ustanovení §233 a §228 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. v žádném případě nezhoršila procesní postavení žalobkyně], zabýval se odvolací soud odvoláním věcně rovněž za použití předpisu účinného od 1. 1. 2001. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně podala žalobu pro obnovu řízení včas; ohledně důvodů obnovy řízení se pak odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že skutečnosti a důkazy jsou nové tehdy, jestliže je účastník řízení, přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly, nemohl bez své viny použít. Žalobkyně však neprokázala existenci takových skutečností, rozhodnutí nebo důkazů, a pokud se výslovně zmiňuje, že nebyl proveden výslech svědka K., proveden znalecký posudek k výši škody, případně vyžádány další listiny, jednoznačně nejde o případ, kdy neprovedení těchto důkazů by bylo důvodem pro aplikaci ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) s ohledem na §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že před jednáním odvolacího soudu doručila krajskému soudu podání, v němž uvedla nový důkaz výslechem svědka - pracovníka KIU O., kterého nemohla bez své viny navrhnout v původním řízení (odlišného od dříve uváděného svědka K.), neboť se o něm dozvěděla až v průběhu řízení o obnově. Svědek se může vyjádřit k podstatě sporu, tj. odkud byla žalobkyni navezena zemina na pozemek a v jaké kvalitě (šlo o závadnou zeminu ze skládky, která znehodnotila její pozemek). Odvolací soud se tedy měl zabývat tím, zda jde o důkaz nový a zda jej žalobkyně nemohla bez své viny použít v původním řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. tohoto zákona dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů v řízení postupovaly podle občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., ve znění dalších předpisů, projednal Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání žalobkyně podle tohoto právního předpisu. Po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle §238 odst. 2 o.s.ř. ustanovení §237 platí obdobně.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V dané věci žalobkyně napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Nejde tedy o změnu usnesení podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a přípustnost dovolání nemůže být založena ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, jež bylo odvolacím soudem potvrzeno, nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jíž se také žalobkyně dovolává, se váže k řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a vyžaduje, aby šlo zároveň o právní otázku zásadního významu; není však založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Rozhodnutí odvolacího soudu má podle posledně citovaného ustanovení zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů [rozhodnutí odvolacího soudu představuje v tomto směru odlišné („nové“) řešení této právní otázky]. Všem případům uvedeným v demonstrativním výčtu v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je společné, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která měla zásadní význam pro rozhodnutí v projednávané věci, nýbrž musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy).
Dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu v tom, že odvolací soud nepovažoval důkaz výpovědí svědka, o němž se zmínila v odvolání, aniž jej blíže označila, za tzv. nový důkaz zakládající důvod obnovy řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Posouzení, zda navržený důkaz je skutečně důkazem způsobilým přinést takové poznatky, které mohou oproti skutkovému stavu v předchozím řízení přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci, tj. zda je důkazem novým ve smyslu tohoto ustanovení, má nepochybně význam pro rozhodnutí v konkrétní věci, nepřináší však řešení žádné právní otázky, která by mohla mít zevšeobecňující význam pro rozhodovací činnost soudů z obecného hlediska. Kromě toho je zřejmé, že tento důkaz jako důvod obnovy řízení uplatnila žalobkyně až v podání ze dne 19. 2. 2003, tedy po uplynutí tříleté objektivní lhůty ve smyslu ustanovení §233 odst. 2 o.s.ř., která počala plynout právní mocí napadeného rozhodnutí, tj. dne 13. 1. 1999. Ze všech těchto důvodů proto v dovolání vymezená otázka nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným podle §237 odst. 3 o.s.ř. a nezakládá tak přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z toho vyplývá, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch a žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2004
JUDr. Petr Vojtek,v.r. předseda senátu