ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2047.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 2047/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. Ch., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 Nc 953/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 22 Co 569/2003-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 26. 8. 2002, č. j. 15 Nc 953/99-40a, odmítl podání žalobce ze dne 28. 12. 1999 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podání, které postrádalo potřebné náležitosti a řádný petit a ze kterého nebylo zřejmé, jaké skutečnosti žalobce tvrdí a jaký skutek má být předmětem řízení, bylo odmítnuto podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce ani přes řádně doručenou výzvu a poučení jeho vady neodstranil.
Městský soud v Praze odvolání žalobce proti tomuto usnesení usnesením ze dne 28. 11. 2003, č. j. 22 Co 569/2003-47, odmítl podle ust. §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť obtížně čitelné a málo srozumitelné podání žalobce, označené mj. jako odvolání, postrádalo jak obecné náležitosti (§42 odst. 4 o. s. ř.), tak náležitosti odvolání (§205 odst. 1 o. s. ř.) a tyto nedostatky nebyly žalobcem ani přes řádně doručenou výzvu a poučení odstraněny, když na výzvu k odstranění vad podání žalobce nereagoval.
Toto usnesení napadl žalobce podáním označeným jako „stížnost, výzva, podnět, dovolání, trestní oznámení,“ které je na hranici srozumitelnosti. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je „nicotným a absolutně neplatným právním úkonem, paaktem, pro nedostatek formy vyžadované zákonem,“ a že mu nebylo doručeno postupem, který vyžaduje zákon. Dále namítá, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nepodával, že toto usnesení ani nepřevzal a nedisponuje jím, a že mu nebyla doručena výzva k odstranění vad odvolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky oba výroky napadeného rozhodnutí zrušil, „aby odůvodnění bylo opraveno tak, aby obsahovalo pravdivé údaje a nic nezamlčovalo,“ „aby zkoumal podmínky řízení od samého počátku a aby nebyly nadále falšovány veřejné listiny.“
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a po zjištění, že je dovolání podáno včas, účastníkem řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení
§237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ust. §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle ust. §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle ust. §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ust. §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ust. §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V dané věci žalobce napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání podle §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. Z hlediska ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nebylo tak třeba zabývat se skutečností, že dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř. (§241b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2004
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu