ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.218.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 218/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) G. 4 S., a. s., a 2) J. Š., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných Č. k. p., zastoupené Č. p., o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 206/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2003, č. j. 51 Co 159/2003, 51 Co 160/2003 - 56, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2003, č. j. 51 Co 159/2003, 51 Co 160/2003 - 56, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. 5. 2002, č. j. 38 C 206/2001 - 31, ve spojení s usnesením ze dne 15. 4. 2003, č. j. 38 C 206/2001 - 42, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 167.520,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyhověl tak žalobě o odškodnění bolestného podle §7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), ve výši čtyřnásobku základního bodového ohodnocení stanoveného lékařským posudkem na 1396 bodů, odůvodněné tím, že dne 2. 11. 1999 se žalobce stal účastníkem dopravní nehody - zaviněné druhým žalovaným jako řidičem vozidla, jehož provozovatelem byl v době nehody právní předchůdce prvního žalovaného - při níž žalobce utrpěl těžká zranění v žalobě popsaná, jejichž léčba byla komplikovaná, bolestivá a traumatizující. Vedlejší účastník poskytl žalobci z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel odškodnění za bolest v částce 41.910,- Kč (oproti tvrzením uvedeným v žalobě soud nesprávně uvedl, že žalobci byla vyplacena částka 41.980,- Kč podle základního bodového ohodnocení stanoveného lékařem na 1396 bodů). Při posuzování nároku na další odškodnění bolestného podle §7 odst. 3 vyhl. vycházel soud ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce z oboru zdravotnictví MUDr. S. Č., podle kterého základní počet bodů činí 1396, a z nějž dále zjistil, že vzhledem k charakteru poranění a následnému léčení zranění žalobce jsou dány předpoklady pro další zvýšení odškodnění bolestného oproti základní výměře. Soud prvního stupně dovodil, že první žalovaný za škodu na zdraví vzniklou žalobci odpovídá jako provozovatel vozidla objektivně podle §427 odst. 1 obč. zák. a druhý žalovaný jako řidič podle §420 obč. zák. Vzhledem k mimořádně nepříznivým následkům úrazu, jež žalobce při dopravní nehodě utrpěl, mu soud přiznal požadovanou částku jako čtyřnásobek základního bodového ohodnocení bolestného podle §7 odst. 3 vyhlášky.
K odvolání vedlejšího účastníka na straně žalovaných proti vyhovujícímu výroku ohledně částky 83.760,- Kč Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 8. 2003, č. j. 51 Co 159/2003, 51 Co 160/2003 - 56, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o soudním poplatku. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho názorem, že těžká poranění, popsaná v žalobě, která žalobce při dopravní nehodě dne 2. 11. 1999 utrpěl, a jejich následná léčba, uvedená ve znaleckém posudku soudem ustanoveného znalce, byla natolik komplikovaná a bolestivá, že se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, kdy soud může přiměřeně zvýšit odškodnění za bolest nad stanovené nejvyšší výměry odškodnění podle §7 odst. 3 vyhlášky, a že přiměřeným je zvýšení o čtyřnásobek základního bodového ohodnocení, tj. o částku 83.760,- Kč. Podle názoru městského soudu však obvodní soud nesprávně na daný případ aplikoval nejen ust. §7 odst. 3 vyhlášky, nýbrž i další zásady platné pro náhradu škody na zdraví a stanovení její výše (§444 obč. zák.), když tak jako žalobce nesprávně vycházel z toho, že základní bodové ohodnocení bolestného činí 1396 bodů, ačkoliv ze znaleckého posudku, ze kterého při rozhodování vycházel, je nepochybné, že 1396 bodů představuje základní bodové ohodnocení zvýšené o dvojnásobek. V důsledku tohoto nesprávného názoru je chybný jeho závěr ohledně výše částky uvažovaného zvýšení odškodnění základního bodového ohodnocení o čtyřnásobek vyjádřeného v korunách za situace, kdy jeden bod je určen částkou 30,- Kč. Z tohoto důvodu změnil napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 83.760,- Kč zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů podle ust. §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Poukazuje na to, že vedlejší účastník akceptoval základní bodové ohodnocení bolestného ve výši 1397 bodů tak, jak bylo stanoveno lékařem MUDr. D., a žalobce odškodnil částkou 41.910,- Kč, což mezi účastníky bylo nesporné. Pokud vedlejší účastník v odvolání namítl, že žalobcem požadovaná a soudem prvního stupně přiznaná částka představuje zvýšení odškodnění za bolest o další osminásobek, a nikoliv o čtyřnásobek základního bodového ohodnocení, jednalo se o novou skutečnost, která vzhledem k ust. §205a o. s. ř. nemohla být způsobilým odvolacím důvodem, a pokud odvolací soud k této námitce přihlédl, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jednalo-li by se o námitku týkající se nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, pak existenci této vady spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž by mu svůj právní názor „zpřístupnil“ a tak mu umožnil se k věci vyjádřit a navrhnout důkazy. Závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby co do částky 83.760,- Kč dále vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, neboť ze závěru znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce vyplývá, že žalobcem požadované odškodnění o další čtyřnásobek v částce 167.520,- Kč je přiměřené, a spočívá též na nesprávném právním posouzení věci při výkladu ust. §7 odst. 3 vyhlášky a zásad pro hodnocení odškodnění za bolest uvedených v příloze této vyhlášky. Při hodnocení bolestného u úrazů lékař vychází ze stanovených sazeb, přičemž pro důvody uvedené v příloze pod A-1 odst. 6 a 7 může hodnocení bolestného zvýšit (např. z důvodu infekce rány, bolestivého průběhu léčby, operačního výkonu) až na dvojnásobek základní sazby; toto zvýšení se tak stává součástí hodnocení odškodnění za bolest a též základem pro další odškodnění, o němž přísluší rozhodnout jen soudu podle kritérií uvedených v §7 odst. 3 vyhlášky. Byl-li by správný závěr odvolacího soudu o výši základního bodového ohodnocení bolestného, znamenalo by to, že vedlejší účastník žalobci vyplatil dvojnásobek odškodnění, k němuž mimosoudně nebyl oprávněn, neboť ust. §6 odst. 2 vyhlášky se na další odškodnění bolestného nevztahuje. Dosud pravomocně přiznanou částku 83.760,- Kč, představující zvýšení odškodnění za bolest o další dvojnásobek základního bodového ohodnocení, považuje dovolatel za nepřiměřeně nízkou vzhledem k utrpěným bolestem a dlouhodobému léčení s komplikacemi. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl včetně výroku o náhradě nákladů řízení zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §444 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.
Podle §2 odst. 1 vyhl. č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhl. č. 84/1967 Sb., vyhl. č. 76/1981 Sb. a vyhl. č. 54/1993 Sb., odškodnění za bolest se poskytuje za bolesti způsobené poškozením na zdraví, jeho léčením nebo odstraňováním jeho následků, a to podle zásad a sazeb stanovených v příloze k této vyhlášce. Odškodnění za bolest musí být přiměřené povaze poškození na zdraví a průběhu léčení.
Podle §7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění za bolest (a za ztížení společenského uplatnění) určuje částkou 30,- Kč za jeden bod. Celková výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění z jednoho poškození zdraví nesmí přesáhnout částku 120.000,- Kč; z toho odškodnění za bolest nesmí přesáhnout částku 36.000,- Kč, a to ani s připočtením odškodnění podle §3 odst. 2 (§7 odst. 2 vyhlášky). Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud odškodnění přiměřeně zvýšit, a to i nad stanovené nejvyšší výměry odškodnění (§7 odst. 3 vyhlášky).
Zásady pro hodnocení odškodnění za bolest jsou uvedeny v příloze vyhlášky pod písmenem A., bod I. a sazby pro hodnocení bolestného u úrazů pod písm. B. bod I. přílohy k této vyhlášce. Podle písm. A., bod I., odst. 2 lékař podávající posudek ohodnotí poškození na zdraví počtem bodů podle dále stanovených sazeb. Podle písm. A., bod I., odst. 6 hodnocení poškození na zdraví provedené podle odstavců 2 a 4 se zvýší až o polovinu, jestliže a) došlo k infekci rány; ohodnocení lze zvýšit jen za to zranění, jehož doba léčení se infekcí prodloužila, b) poškození zdraví vyžadovalo bolestivější způsob léčby, jako jsou transfúze a infúze, nebo při léčbě nastaly komplikace, jako jsou zánět žil, proleženiny, zánět plic apod., c) povaha zranění si vyžádala operační výkon. Podle odst. 7 při souběhu důvodů pro zvýšení uvedených v odstavci 6 lze odškodnění za bolest zvýšit nejvýše na dvojnásobek základní sazby.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že lékař při hodnocení poškození na zdraví způsobeného úrazem vychází ze základní sazby počtu bodů, tak jak jsou stanoveny pod písm. B., bod I. přílohy k vyhlášce, a jsou-li dány důvody uvedené v odst. 6 a 7 zásad pro hodnocení odškodnění za bolest (příloha A., bod I. vyhlášky), hodnocení základní sazby zvýší. Výsledný počet bodů takto stanovený pak představuje základní bodové ohodnocení bolestného.
Z hlediska skutkového stavu bylo v dané věci zjištěno, že dne 2. 11. 1999 utrpěl žalobce při dopravní nehodě těžká zranění, která soudem ustanovený znalec MUDr. Č. hodnotil v základní sazbě celkem 698 body; podle zásad uvedených v příloze vyhlášky pod písm. A., bod I., odst. 7 znalec zvýšil odškodnění za bolest pro souběh důvodů (pro dlouhodobou ventilaci, multiorgánové selhávání, operace a bolestivý způsob léčby) na dvojnásobek, tj. na 1396 bodů, jak to vyplývá ze závěrů znaleckého posudku. Dále z obsahu spisu vyplývá (a mezi účastníky nesporné), že vedlejší účastník akceptoval základní bodové ohodnocení bolestného ve výši 1.397 bodů a poskytl žalobci odškodnění v částce 41.910,- Kč.
Jestliže odvolací soud v posuzované věci vycházel z názoru, že počet bodů stanovených lékařem podle písm. B., bod I. přílohy k vyhlášce představuje základní bodové ohodnocení a že zvýšení odškodnění za bolest podle písm. A., bod I., odst. 6 a 7 přílohy znamená zvýšení základního bodového ohodnocení bolestného, pak tato ustanovení nesprávně vyložil, neboť lékař ve svém posudku může - jsou-li k tomu dány důvody uvedené v příloze vyhlášky pod písm. A, bod. I, odst. 6 a 7 - zvýšit základní sazbu počtu bodů určených podle písm. B., bod I. přílohy vyhlášky (sazeb pro hodnocení), kdežto podle §7 odst. 3 vyhlášky může soud přiměřeně zvýšit odškodnění základního bodového ohodnocení bolestného, které bylo stanoveno lékařem podle zásad pro hodnocení (příloha A., bod I. vyhlášky) a podle sazeb pro hodnocení (příloha B., bod I. vyhlášky).
Uplatnil-li žalobce v posuzované věci nárok na další odškodnění za bolest podle §7 odst. 3 vyhlášky o další čtyřnásobek základního bodového ohodnocení stanoveného znaleckým posudkem na 1396 bodů, tj. částku 167.520,- Kč, a dospěl-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že v dané věci se vzhledem k rozsahu zranění žalobce, která při dopravní nehodě utrpěl, a s ohledem na bolestivou a komplikovanou léčbu jedná o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele a že odškodnění ve výši dalšího čtyřnásobku základního bodového ohodnocení bolestného podle cit. ustanovení je přiměřené, pak jeho závěr o nedůvodnosti žaloby co do částky 83.760,- Kč, nelze považovat za správný.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž naplněn; Nejvyšší soud ČR proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.), aniž bylo nutné se zabývat dalšími námitkami uplatněnými v dovolání.
V dalším řízení bude na soudu, aby zvážil, zda požadované zvýšení odškodnění bolestného o další dvojnásobek v částce 83.760,- Kč podle §7 odst. 3 vyhlášky nad stanovené nejvyšší výměry odškodnění (§7 odst. 2 vyhlášky) - s přihlédnutím k již žalobci poskytnutému a pravomocně přiznanému odškodnění za bolest - je přiměřené povaze poškození zdraví žalobce a průběhu jeho léčení a hlediskům uvedeným v §7 odst. 3 vyhlášky.
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( §243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. listopadu 2004
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu