ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2230.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 2230/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně L. P. Č. r., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Č. p., a. s., a 2) V. M., zastoupenému advokátem, o 106.749,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 22/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2004, č. j. 20 Co 184/2004-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 12. 2. 2004, č. j. 12 C 22/2004-23, zastavil řízení, žalobkyni uložil nahradit druhému žalovanému náklady řízení ve výši 20.670,- Kč a rozhodl, že první žalovaná nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyni bude vrácen soudní poplatek.
K odvolání žalobkyně do výroku, jímž jí byla uložena povinnost nahradit druhému žalovanému náklady řízení, Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2004, č. j. 20 Co 184/2004-31, usnesení soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že žaloba byla vzata zpět z důvodu, že nárok žalobkyně byl v převážné míře uspokojen jiným subjektem, než žalovanými, je nepochybné, že žaloba proti druhému žalovanému nebyla podána důvodně, a rozhodnutí soudu prvního stupně podle §146 o. s. ř. je proto správné.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust.
§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá nesprávnou právní interpretaci ust. §146 o. s. ř., zejména pojmu „zavinit zastavení řízení“. Z jejího pohledu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam vzhledem k tomu, že průtahy s plněním pojišťoven z pojištění odpovědnosti jsou běžné a pro tyto průtahy byla žalobkyně nucena iniciovat soudní řízení, a dovolací soud by se měl vyjádřit k situaci, kdy je žalobou uplatněn oprávněný nárok, který je v průběhu řízení uspokojen třetí osobou (nikoliv účastníkem řízení) a z tohoto důvodu je žaloba vzata zpět. Dovozuje, že žaloba byla proti druhému žalovanému podána důvodně, neboť druhý žalovaný za škodu způsobenou žalobkyni odpovídal a pojišťovna, která za něj plnila, tak učinila na základě smluvního vztahu s ním a pouze pro existenci této odpovědnosti. Protože závazek druhého žalovaného byl důvodně plněn jinou osobou, aniž to mohla žalobkyně ovlivnit, jeví se dovolatelce jako nesprávné, když odvolací soud při posuzování úspěchu ve věci nepřihlédl k tomu, kdo a z jakého právního důvodu za žalovaného plnil. Navrhla, aby dovolací soud usnesením zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., věc posoudil a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( §235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst.2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným a o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, neboť dovolatelka napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998). Rozhodnutím ve věci samé se tedy rozumí takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z žalobou uplatněného právního vztahu. Výrok o náhradě nákladů řízení, ačkoli může být obsažen v rozsudku, má povahu usnesení a je rozhodnutím, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není rozhodnutím o věci samé (srov. R 4/2003).
Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů v těchto ustanoveních upravených.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolací soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť druhému žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2004
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu