ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2589.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 2589/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému E. J., zastoupenému advokátem, o zaplacení 2,539.931,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 323/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2004, č. j. 15 Co 250/2004-331, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 12. 2. 2004, č. j. 19 C 323/2001-183, nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému zakázal, aby převedl na jiného nebo zatížil věcným břemenem nemovitosti, a to dům č. p. 199 s pozemkem parc. č. 747, jak jsou zapsány na listu vlastnictví č. 1639 pro obec P. a katastrální území Ž. u Katastrálního úřadu P., a uložil žalovanému povinnost zdržet se uzavírání zástavních smluv ohledně těchto nemovitostí, zamítl návrh žalobce, aby soud předběžným opatřením nařídil žalovanému, aby i jinak nenakládal s těmito nemovitostmi a aby se zdržel uzavírání nájemních smluv na dobu určitou, kterými by přenechal do nájmu předmětný dům nebo pozemek nebo byty a nebytové prostory situované v tomto domě, a zamítl další návrh žalobce, aby bylo žalovanému uloženo zdržet se „zpracování a předložení příslušnému katastrálnímu úřadu prohlášení vlastníka, kterým by dům číslo popisné 199, katastrální území Ž., rozdělil na jednotky podle zákona č. 72/1994 Sb.“, a uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2004, č. j. 15 Co 250/2004-331, usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, potvrdil.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud o stejné věci rozhodl již svým usnesením ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 15 Co 535/2001, když za stejné situace usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 11. 2001, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, zrušil a návrh zamítl s tím, že v řízení nebylo prokázáno takové chování žalovaného, které by ve svém důsledku směřovalo k ohrožení případného výkonu rozhodnutí. Uvádí, že jedinou změnou od doby tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že oproti původnímu zástavnímu právu na předmětných nemovitostech k zajištění úvěru Č. s., a. s., ve výši 2,250.000,- Kč došlo k navýšení úvěru na částku 2,950.000,- Kč, z čehož odvolací soud dovodil, že je dána obava, že případný výkon rozhodnutí by mohl být ohrožen. Dovolatel s tímto závěrem nesouhlasí a namítá, že úvěr je účelově vázán na rekonstrukci předmětného domu a slouží tak výhradně k jeho dalšímu zhodnocení a změna jeho výše byla vyvolána navýšením cen stavebních prací. Za situace, kdy je dům jediným zdrojem příjmu žalovaného, je nepravděpodobné, že by se jej chtěl zbavovat, a nejsou tedy dány podmínky pro to, aby mohlo být předběžné opatření uloženo. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v souladu se zákonem a nejsou dány dovolací důvody. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( §235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst.2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo nařízeno předběžné opatření.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o uložení předběžného opatření však není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998).
Rozhodnutím ve věci samé se tedy rozumí takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z žalobou uplatněného právního vztahu. Rozhodnutí o podaném návrhu na nařízení předběžného opatření není „věcí samou“ (srov. R 62/2002), neboť v posuzovaném případě je „věcí samou“ požadavek na zaplacení částky 2,539.931,- Kč s příslušenstvím (o připuštění návrhu na změnu žaloby ze dne 3. 9. 2004 na č. l. 339 dosud nebylo rozhodnuto).
Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2004
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu