ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2630.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 2630/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobců A) M. R., B) Ing. R. R., C) P. R., všech zastoupených advokátem, proti žalované Z. e., a. s., zastoupené advokátem, o náhradu škody uvedením v předešlý stav, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 74/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2003, č. j. 11 Co 463/2001, 11 Co 464/2001-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.453,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali náhrady škody, která jim měla být způsobena žalovanou na štítové zdi stodoly ležící na pozemku č. 19 u domu čp. 17 v katastrálním území S., obec K., okres D., v důsledku osazení sloupu elektrického vedení do blízkosti této štítové zdi. Požadovali, aby škoda byla odstraněna uvedením nemovitosti do původního stavu, tj. opravou stodoly podle předloženého projektu P. S.; vedle náhrady škody se domáhali též náhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku a projektu ve výši 15.010,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Domažlicích mezitímním rozsudkem ze dne 4. 8. 1997, č. j. 5 C 74/96-31, rozhodl tak, že odpovědnost žalované za poškození štítové zdi stodoly ležící na pozemku č. 19 u domu čp. 17 v katastrálním území S., obec K., okres D., je dána v rozsahu 30%. Dospěl k závěru, že škoda žalobcům nepochybně vznikla, avšak ani na základě znaleckých posudků a výpovědí znalců (Ing. D. a Ing. E.), kteří nebyli schopni technicky určit poměr vlivů při působící škodě, není možno dovodit, že jedinou příčinou vychýlení štítové zdi by bylo osazení sloupu elektrického vedení žalovanou a přenášení tlaků na štítovou zeď právě přes tento sloup. Při stanovení odpovědnosti žalované pouze v rozsahu 30% soud uvažoval i ostatní vlivy, které se na poruše ve zdivu musely podílet, zejména to, že stodola z hlediska konstrukce není objekt budovaný v souladu s požadavky na statiku z dnešního pohledu, tedy že vykazuje určité konstrukční nedostatky, stejně jako okolnost, že v její blízkosti vede komunikace, která byla vystavena účinkům těžké nákladní dopravy, zejména při nákladech z kamenolomu.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 5. 1998, č. j. 11 Co 774/97-42, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Vytkl mu nesprávné skutkové zjištění za situace, kdy oba znalecké posudky, které si opatřili sami účastníci a z nichž soud vycházel, spatřují v existenci elektrického sloupu a jeho umístění jednu z příčin vzniku škody, avšak liší se ve stupni významu této příčiny při existenci příčin dalších (nadměrné zatížení sousední komunikace nákladní dopravou a působení vlastního tlaku zeminy, když štítová zeď byla zvenku zasypána asi do výše tří metrů od podlahy). K vyřešení tohoto rozporu uložil odvolací soud soudu prvního stupně, aby ke zhodnocení odchylných závěrů znaleckých posudků vyžádal buď odborné hodnocení vědeckého ústavu nebo jiného obdobného institutu.
Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 30. 5. 2001, č. j. 5 C 74/96-96, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. 7. 2001, č. j. 5 C 74/96-101, a opravného usnesení ze dne 27. 8. 2001, č. j. 5 C 74/96-119, uložil žalované povinnost zajistit prostřednictvím odborného dodavatele na svůj náklad opravu stodoly žalobců u čp. 17 ve S. kvalitně a v plném rozsahu podle projektu č. zak. 1/1995 projektanta P. S. a tuto opravu dokončit do 6 měsíců od právní moci rozsudku, a povinnost zaplatit žalobcům částku 15.010,- Kč s příslušenstvím, částečně žalobu ohledně příslušenství z této částky zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Soud si podle pokynu odvolacího soudu vyžádal znalecký posudek Vysokého učení technického v B., Ústavu soudního inženýrství, který se zabývá jednotlivými možnými příčinami porušení zdiva a shrnuje, že po uvážení všech působících vlivů byl konečným a rozhodujícím impulsem vedoucím k porušení křehké rovnováhy sil vyklánějící se stožár elektrického vedení, který spustil mechanismus poruchy štítové zdi zřejmě v době, kdy došlo k enormnímu přetížení těžkou námrazou. Za bezprostřední příčinu tedy znalecký posudek označuje sloup elektrického vedení, i když za vydatného přispění dalších zmiňovaných příčin. Tyto příčiny však označil za vlivy přídavné, nikoliv příčinné; jejich procentuální podíl nelze technickými prostředky zjistit a tedy ani vyjádřit. Soud proto dospěl k závěru, že bez umístění sloupu elektrického vedení, způsobem nikoliv bezchybným, i při dalších možných vlivech působících na zdi stodoly, by nevznikla škoda, a to provalením štítové zdi a zlomením vazného trámu. V důsledku ostatních vlivů by ke škodě na štítové zdi nedošlo - za jediný rozhodující jev vzniklé škody označuje znalecký posudek sloup elektrického vedení, jeho nesprávné osazení, působení klimatických podmínek, zejména námrazy na elektrickém sloupu, čímž vysvětluje i jeho vychylování a tlak přenášený zeminou na štítovou zeď stodoly a tedy i její provalení. Žalovaná proto odpovídá v celém rozsahu za škodu způsobenou provozní činností ve smyslu §420a odst. 1 a 2, písm. a) obč. zák., aniž se odpovědnosti zprostila (odst. 3 citovaného ustanovení), neboť znaleckým ústavem byly vyvráceny její námitky, a žalovaná neprokázala, že by škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu nebo vlastním jednáním poškozeného.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 6. 2003, č. j. 11 Co 463/2001, 11 Co 464/2001-137, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že soud prvního stupně ze skutkových zjištění učinil správný právní závěr, že za škodu vzniklou žalobcům nese odpovědnost žalovaná [§420a odst. 1, 2 písm. a) obč. zák.], které se nepodařilo odpovědnosti zprostit odkazem na neodvratitelnou událost nemající původ v provozu nebo vlastním jednáním poškozeného. Ze znaleckého posudku je zcela nepochybné, že příčinou poruchy štítové zdi stodoly byl tlak nesprávně osazeného sloupu elektrického vedení, u něhož došlo k vychýlení v důsledku dalších faktorů; škoda na štítové zdi stodoly je ve své podstatě důsledkem provozní činnosti žalované. Soud prvního stupně přitom zadal znalecký posudek Vysokému učení technickému v B., Ústavu soudního inženýrství, právě za účelem odstranění rozporů plynoucích ze dvou dříve vypracovaných a stranami předložených posudků. Tento ústav je podle odvolacího soudu jedním z nejpovolanějších v České republice a jeho závěr vyzněl zcela jednoznačně a reagoval i na námitky ze strany žalované, k nimž se podrobně písemně vyjádřil.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Vadu řízení spatřuje v tom, že dokazování nebylo doplněno o odborné stanovisko k mechanismu vzniku škody a že soudy obou stupňů přecenily jednoznačnosti závěrů znaleckého posudku Vysokého učení technického, Ústavu soudního inženýrství v B. Protože ani odvolací soud nepřipustil doplnění dokazování s cílem konfrontovat závěry tohoto posudku, žalovaná na vlastní náklady na podporu svých tvrzení a závěrů zadala zpracování odborného vyjádření subjektu s praktickými i teoretickými znalostmi z oboru provozu a rozvoje elektrizační soustavy, EGU B., a. s. Posouzení, které bylo k dispozici i u odvolacího řízení, zpochybňuje jednoznačnost závěrů Vysokého učení technického, ústavu soudního inženýrství v B., přesto se s těmito závěry odvolací soud spokojil a doplnění dokazování nepřipustil. Dovolatelka v tom spatřuje porušení základní zásady hodnocení důkazů uvedené v ustanovení §132 o.s.ř. Odvolací soud potvrdil správnost právního závěru o odpovědnosti žalované podle ustanovení §420a odst. 1, 2 písm. a) obč. zák. a současně dovodil, že se žalované této odpovědnosti nepodařilo zprostit. Zproštění se odpovědnosti podle ustanovení §420a odst. 3 obč. zák. však žalovaná prokázat nemohla, neboť nebylo připuštěno doplnění dokazování v navrženém rozsahu. Odvolací soud vůbec nepřihlédl k odbornému stanovisku zpracovanému společností E. B., a. s., přičemž podle dovolatelky až příliš zdůrazňoval neomylnost a jednoznačnost závěrů zpracovatele znaleckého posudku. Pokud odvolací soud zobecňuje, že příčinou poruchy štítové zdi stodoly byl tlak nesprávně osazeného sloupu elektrického vedení, u něhož došlo k vychýlení v důsledku dalších faktorů, připouští tím, že je tu nejen odpovědnost žalované podle §420a obč. zák., ale obdobná odpovědnost provozovatele těžké dopravy a zavinění na straně žalobců z důvodu nedostatečné stavební péče o objekt stodoly. Nesprávné právní posouzení věci tedy spočívá v tom, že odvolací soud nepřihlédl ke společné odpovědnosti podle §438 a násl. obč. zák., k zavinění poškozeného podle §441 obč. zák. a zamítnutím doplnění dokazování neumožnil ani aplikaci §450 obč. zák. o snížení náhrady. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření zpochybnili nezávislost E. B., a. s., a uvedli, že nejde o znalce nebo ústav oprávněný vydávat znalecké posudky. Přesto se odvolací soud se stanoviskem této firmy vypořádal, dokonce si vyžádal vyjádření zpracovatele znaleckého posudku. Dovolatelka podle žalobců odkazuje na údajnou možnost zproštění se její odpovědnosti neodvratnou událostí, netvrdí však o jakou událost mělo jít, ani jakým přesvědčivým důkazem by měla být prokázána. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně, dospěje-li k závěru o jeho přípustnosti, zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 - srov. ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; po předchozím zrušujícím usnesení odvolacího soudu rozhodl soud prvního stupně shodně v rozsahu 30% základu nároku, neboť i v původním mezitímním rozsudku dovodil odpovědnost žalované v tomto rozsahu. Ve vztahu k základu nároku v rozsahu 70% však o případ přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nejde, protože soud prvního stupně nebyl v novém rozhodnutí vázán právním názorem odvolacího soudu, nýbrž mu bylo odvolacím soudem uloženo, aby doplnil dokazování za účelem odstranění rozporu mezi dvěma znaleckými posudky, které strany sporu předložily v původním řízení před soudem prvního stupně. Přípustnost dovolání v dané věci tak lze v celém rozsahu posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
K dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně části příslušenství z částky 15.010,- Kč, není žalovaná subjektivně legitimována, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ta strana (účastník řízení), jíž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě, jíž byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Odvolací soud potvrzením zamítavého výroku nevyhověl odvolání žalobců a tím, že požadovaná povinnost žalované uložena nebyla, nevznikla jí újma odstranitelná zrušením této části rozhodnutí.
Dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], které je jediným způsobilým dovolacím důvodem pro případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
I když žalovaná v dovolání uvedla, že uplatňuje též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., vyplývá z vylíčení důvodů dovolání, že nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci v otázce příčin vzniku poškození nemovitosti žalobců; podle jejího názoru nebyl z provedených důkazů skutkový stav zjištěn správně ani úplně. Dovolatelka namítá, že odvolací soud vůbec nepřihlédl k jí předloženému odbornému stanovisku EGU B., a. s, a že naopak nekriticky přijal závěry znaleckého posudku, jehož zpracováním soud prvního stupně pověřil Vysoké učení technické v B., Ústav soudního inženýrství. Dovolatelka tedy nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů soudem ani s tím, jakou váhu jednotlivým důkazům přiložil. Podobně pak v otázce zproštění se odpovědnosti podle ustanovení §420a odst. 3 obč. zák. znovu zpochybňuje hodnocení znaleckého posudku a dožaduje se, aby skutkový stav byl zjištěn z jí předloženého odborného vyjádření. Z toho je zřejmé, že ve skutečnosti dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Skutečným obsahem dovolání je tak zejména námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), tato okolnost však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto její dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla stanovena podle §3 odst. 1, §8 písm. a) a §10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla při společném zastoupení více osob zvýšena podle 17 odst. 2 vyhlášky a snížena o 50% podle §14 odst. 1 a §15 citované vyhlášky (dovolání bylo odmítnuto) a o dalších 50% podle §18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání); žalobcům kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč podle §l3 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2004
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu