ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2101.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 2101/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně J. T., proti žalovanému R. T., zastoupenému advokátem, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 58/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. října 2003, č. j. 14 Co 771/2002-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V pořadí první rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech (soudu prvního stupně) ze dne 17. května 2000, č. j. 17 C 58/2000-17, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni (odvolacího soudu) ze dne 29. září 2000, č. j. 14 Co 528/2000-26, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 2. května 2001, č. j. 17 C 58/2000-48, zrušil právo společného nájmu účastníků k „bytu o velikosti 2+1, sestávajícímu ze dvou pokojů o velikosti 13,63 m² a 12,50 m², kuchyně o velikosti 14,25 m², předsíně o velikosti 5,89 m², koupelny o velikosti 6,07 m², WC o velikosti 1 m², spíže o velikosti 1,96 m² a ke kterému přísluší kůlna o výměře 5 m², když byt se nachází ve II. poschodí domu čp. 25 v D., katastrální území Š.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že byt bude dále užívat jako nájemce žalobkyně a žalovaného zavázal předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat do patnácti dnů ode dne, ke kterému mu bude zajištěno náhradní ubytování. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 5. listopadu 2001, č. j. 14 Co 565/2001-60, změnil citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil právo společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, dalším nájemcem bytu určil žalobkyni a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů – dále jen „o.s.ř.“) rozsudkem ze dne 24. července 2002, č. j. 26 Cdo 1070/2002-92, zrušil citovaný rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 23. října 2003, č. j. 14 Co 771/2002-142, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Žalovaný (zastoupen advokátem Mgr. J. H.) soudu prvního stupně doručil dne 9. února 2004 podání nazvané jako „dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. října 2003, sp. zn. 14 Co 771/2002“. V tomto podání sdělil, že v zákonem stanovené lhůtě podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, který mu byl doručen dne 8. prosince 2003. Současně uvedl, že odůvodnění dovolání zašle „v nejbližších dnech“. Zbývá dodat, že na výzvu soudu prvního stupně – usnesení ze dne 11. února 2004, č. j. 17 C 58/2000-150 – odůvodnil dovolání telefaxovým podáním ze dne 19. března 2004, doplněným dne 22. března 2004 předložením jeho originálu.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému (nezastoupenému advokátem) byl citovaný rozsudek odvolacího soudu doručen (způsobem upraveným v ustanovení §46 odst. 4 o.s.ř.) v pondělí 8. prosince 2003. Dovolatel v něm byl řádně poučen o lhůtě k podání dovolání, o soudu, u něhož se dovolání podává, a dále také o tom, že dovolání je přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom již při podání dovolání byl dovolatel řádně (ve smyslu §241 o.s.ř.) zastoupen advokátem. Proto od data doručení napadeného rozsudku, tj. od 8. prosince 2003, mu počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na pondělí 9. února 2004 (§57 odst. 2 věta první a druhá o.s.ř.). V uvedené lhůtě, konkrétně v poslední den lhůty (9. února 2004), podal dovolatel pouze podání, které – vzhledem k jeho obsahu – lze považovat za tzv. blanketní dovolání, tj. dovolání, které především neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu a ani z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. K doplnění uvedeného podání (blanketního dovolání), které bylo podáno až po 9. únoru 2004 (konkrétně 19. března 2004 prostřednictvím telefaxu a dne 22. března 2004 předložením jeho originálu), tj. k řádnému (kompletnímu) dovolání, nelze již přihlížet.
Vzhledem k uvedenému lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) – uzavřít, že dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení musí být odmítnuto, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2004
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu