ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2125.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 2125/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Táborská 350, proti žalovanému K. B., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 188/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2003, č. j. 16 Co 439/2003-50, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesením ze dne 25. června 2003, č. j. 28 Cdo 839/2002-43, zrušil usnesení Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 26. října 2001, č. j. 29 Co 358/2001-29, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poté odvolací soud usnesením ze dne 5. září 2003, č. j. 16 Co 439/2003-50, opětovně odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 25. listopadu 1999, č. j. 39 C 188/99-11, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 77 o kuchyni a pokoji s příslušenstvím I. kat., v 11. podlaží domu č. p. 1344 v P., O. 1344, k. ú. M.“, a rozhodl o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Žalovaný (zastoupen advokátem) podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, domáhaje se – prostřednictvím dovolacího důvodu podřazeného ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) – zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 15. února 2004 vzal žalovaný dovolání zpět.
Soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 25. listopadu 1999. Odvolací soud sice o odvolání žalovaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl napadeným usnesením až dne 5. září 2003, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001. Bylo-li napadené usnesení odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále opět jen “o.s.ř.” (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle §243b odst. 4 věty druhé o.s.ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Vyplývá-li z citovaného ustanovení, že zpětvzetí dovolání má bez dalšího za následek zastavení dovolacího řízení, rozhodl dovolací soud v důsledku tohoto procesního úkonu žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
O nákladech dovolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první o.s.ř; bylo přitom vzato v úvahu, že žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly – souhlas se zpětvzetím dovolání a návrh na zastavení řízení a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení nelze podle názoru dovolacího soudu považovat za úkon právní služby potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. října 2004
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu