ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2575.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 2575/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce D. K., zastoupeného advokátem, proti žalované E.-G., společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 46.083,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 209/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2003, č.j. 23 Co 189/2003-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 12. 2002, č.j. 10 C 209/2001-56, uložil žalované zaplatit žalobci částku 46.083,10 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že žalovaná na základě písemné nájemní smlouvy ze dne 25. 8. 1999 užívala byt č. 25 o velikosti 3+1, I. kategorie ve 4. nadzemním podlaží domu č.p. 1606, v P., jehož vlastníkem je žalobce, že v období od 15. 4. 2000 do 2. 8. 2001, kdy nájem skončil, platila žalovaná opožděně sjednané nájemné a zálohy na služby ve výši 15.000 Kč měsíčně a že takto dluží žalobci smluvní pokutu ve výši 42.675,- Kč, kapitalizovaný poplatek z prodlení ve výši 1.927,50 Kč, poměrnou část dlužného nájemného za srpen 2001 ve výši 967,70 Kč a smluvní pokutu z dlužného nájemného za srpen 2001.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2003, č.j. 23 Co 189/2003-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupená advokátkou) dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací důvod formulovala tak, že rozhodnutí soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci a soud věc nedostatečně právně posoudil a odkázala na ustanovení §241 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítala, že v odvolání uplatnila tři důvody, pro které se domnívala, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, odvolací soud se však zabýval pouze jedním z nich. Dále namítala že ani soud prvního stupně ani soud odvolací nezdůvodnily, jak dospěly k částce 46.083,10 Kč. Soud prvního stupně uvádí, že se jedná o smluvní pokutu 42.675,-Kč, poplatek z prodlení 1.927,50 Kč, poměrné nájemné za 1. a 2. srpna 2001 ve výši 967,70 Kč. Aritmetický součet těchto částek však nedává dohromady částku, která byla žalobci přiznána. Pokud soud chtěl uznat žalovanou též povinnou uhradit smluvní pokutu z částky 967,70 Kč od 15.8.2001 do 19.11.2001, pak úrok z prodlení nemůže být od 21.9.2001 a k prodlení nemohlo dojít od 15. 8. 2001 (sjednaný den splatnosti). Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, je jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
V projednávané věci dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu, na níž by bylo založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu, neformuluje. Jí citované ustanovení §241 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jemuž podřazuje uplatněné dovolací důvody, v platném občanském soudním řádu neexistuje. V obecné rovině dovolatelka výslovně uplatňuje dovolací důvody, které by bylo možno podřadit ustanovením §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Avšak z obsahového hlediska dovolatelka nenamítá, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávně zvolené právní normy, nebo že správně zvolenou normu nesprávně vyložil, anebo ji nesprávně aplikoval na zjištěný skutkový stav. Pouze takovéto námitky by byly způsobilé založit dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Dovolatelka fakticky uplatňuje pouze dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., neboť odvolacímu soudu (popřípadě též soudu prvního stupně) vytýká nepřezkoumatelnost jeho rozsudku proto, že se nevypořádal se všemi jejími odvolacími námitkami a že neuvedl, jak dospěl k částce, jejíž zaplacení jí bylo uloženo. Touto námitkou tedy dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje pouze dovolací důvod spočívající v tom, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však, i kdyby byly dány, samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají a dovolací soud k nim přihlíží (i z úřední povinnosti), jen je-li dovolání již jinak přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející procesní ustanovení; za tohoto stavu nezbylo než dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2004
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu