ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.311.2004.1
ČESKÉ REPUBLÍKY
sp. zn. 26 Cdo 311/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně městské části P. 8, proti žalovaným 1/ Z. Z. a 2/ J. Z., o návrhu žalobkyně na obnovu řízení o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 C 21/2000, o dovolání žalované 1/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2001, č.j. 23 Co 188/2001-43, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 9.5.2001, č.j. 23 Co 188/2001-43, potvrdil usnesení ze dne 15.1.2001, č.j. 20 C 21/2000-31, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) povolil obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 20 C 65/98 ve věci vyklizení bytu; dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že zákonné podmínky obnovy v daném případě byly splněny.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1/ (zastoupená advokátem) dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §238 odst. 1 písm a/ občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vyjádřila přesvědčení, že dovolání je včasné, protože napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání proti němu není přípustné, a lhůta k podání dovolání byla tedy podle §240 odst. 3 o.s.ř. zachována, neboť od doručení napadeného rozhodnutí do podání dovolání neuplynuly čtyři měsíce. Důvody dovolání spatřovala dovolatelka v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvedené výhrady pak dále konkretizovala a vyvracela splnění předpokladů obnovy řízení. Navrhla, aby dovolací soud podle §243b odst. 3 o.s.ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, respektive podle §243b odst. 4 o.s.ř. zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně pro vady uvedené v §229 odst. 1 písm. b/ a řízení zastavil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. přechodných ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001).
Podle bodu 16. týchž přechodných ustanovení pak platí, že návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jestliže v původním řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 7.6.1999, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2.11.1999, pak není pochyb o tom, že návrhem na obnovu řízení napadená rozhodnutí byla vydána před 1.1.2001 po řízení provedeném podle právních předpisů ve znění účinném před 1.1.2001, a tedy jak soud prvního stupně tak i soud odvolací musely návrh na obnovu řízení projednat „podle dosavadních předpisů“. Soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně neuvádí, podle jakého znění občanského soudního řádu v řízení postupoval, pouze poněkud nepřesně odkazuje na ustanovení „§228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. platného ke dni 1.1.2001“, zjevně však věc posoudil podle §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve znění účinném před 1.1.2001, neboť tomuto znění jím citovaný text ustanovení odpovídá. Tuto okolnost však odvolací soud patrně přehlédl, a proto přes své konstatování, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud návrh na obnovu řízení proti rozhodnutí vydanému před 1.1.2001 projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, vytkl soudu prvního stupně, že věc posoudil „v souladu s ust. §228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2001“, nicméně dodal, že toto „pochybení“ nemělo vliv na věcnou správnost odvoláním napadeného usnesení. Ani v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není výslovně uvedeno, zda postupoval podle občanského soudního řádu ve znění před 1.1.2001 nebo po tomto datu. Avšak vzhledem k tomu, že výslovně s odkazem na část dvanáctou, hlavu I., bod 16. zákona č. 30/2000 Sb. označil za správné, že soud prvního stupně věc projednal podle občanského soudního řádu účinného před 1.1.2001, vychází dovolací soud z toho, že i odvolací soud postupoval (v souladu s částí dvanáctou, hlavou I., body 15. a 16. zákona č. 30/2000 Sb.) podle téhož znění procesních předpisů, čemuž ostatně nasvědčuje i poučení o nepřípustnosti dovolání.
S ohledem na citované ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. postupoval tedy i dovolací soud v dovolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001, byť dovolání směřovalo proti rozhodnutí vydanému po 1.1.2001 a navzdory přesvědčení dovolatelky, že dovolací řízení se řídí procesními předpisy účinnými od 1.1.2001, jak vyplývá z odkazů na ustanovení občanského soudního řádu použitých v dovolání.
Dovolání je opožděné.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen „o.s.ř.“) účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Napadené usnesení bylo doručeno zástupcům účastníků 28.5.2001 (zástupkyni žalobce), 12.6.2001 (zástupci žalované 1/), a 28.6.2001 (zástupkyni žalovaného 2/), nabylo tedy právní moci dne 28.6.2001. Konec jednoměsíční lhůty k podání dovolání připadl na sobotu 28.7.2001, lhůta tedy ve smyslu §57 odst. 2 věty druhé o.s.ř. skončila v pondělí 30.7.2001. Dovolání žalované 1/ bylo dle poštovního razítka na obálce založené ve spise na č. listu 53 předáno k poštovní přepravě 16.9.2001, tedy zjevně po uplynutí zákonné lhůty. Názor žalované 1/, že dovolání je podáno včas proto, že se řídila nesprávným poučením soudu o nepřípustnosti dovolání, a že tudíž mohla dovolání podat ve lhůtě čtyř měsíců ve smyslu §241 odst. 3 o.s.ř., neobstojí jednak proto, že citované ustanovení bylo do o.s.ř. vtěleno teprve s účinností od 1.1.2001, a tedy (ve smyslu výše uvedených závěrů) v dané věci použitelné není, přičemž občanský soudní řád před novelou obdobnou úpravu prodloužení dovolací lhůty neobsahoval, jednak poučení o nepřípustnosti dovolání nebylo vadné, neboť dle rozhodné právní úpravy dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení, vskutku přípustné není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítl.
Jelikož rozhodnutím dovolacího soudu řízení nekončí, nýbrž bude pokračovat novým projednáním věci na základě povolení obnovy řízení a v novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově včetně dovolacího řízení (§235 odst. 1 a 3, §243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.), nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2004
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu