ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.318.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 318/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců A) T. E., B) JUDr. V. J., C) JUDr. I. G., D) Ing. V. G. a E) E. G., obou zastoupených JUDr. I. G., proti žalovanému L. T., zastoupenému advokátem, o vyklizení služebního bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. 8 C 119/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. června 2003, č.j. 36 Co 236/2003-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 6. 6. 2002, č.j. 8 C 119/2001-36, uložil žalovanému vyklidit do dvou měsíců od právní moci rozsudku byt o velikosti 2+1, sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství v domě žalobců v L. a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 4. 2. 2003, č.j. 8 C 119/2001-44, odmítl podle §208 odst. 1 o.s.ř. jako opožděné.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 6. 2003, č.j. 36 Co 236/2003-51, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, které následně doplnil podáním sepsaným advokátem, v němž vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem soudů obou stupňů o opožděnosti odvolání. Má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241a odst. 1, odst. 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.
V posuzované věci žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a v §239 o.s ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měli právo vůči žalovanému.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 27. května 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu