ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.339.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 339/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně H. T., zastoupené advokátkou, proti žalovanému městu P., o určení přechodu nájmu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 44/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2003, č.j. 20 Co 371/2003-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 5. 2003, č.j. 14 C 44/2003-21, určil, že žalobkyně je nájemkyní bytu č. 3 v domě č.p. 293 v P., sestávajícího se z pokoje a kuchyňského koutu s příslušenstvím; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 8. 10. 2003, č.j. 20 Co 371/2003-47, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů; určení výše nákladů řízení ve vztahu k Českému státu vyhradil samostatnému usnesení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně zastoupena advokátkou dovolání, v němž uvedla, že „dovolání bude písemně odůvodněno po podrobném projednání věci s právní zástupkyní“. Právní zástupkyně žalobkyně posléze v písemném podání nazvaném „Odůvodnění podaného dovolání …“ uvedla (aniž by výslovně označila uplatněný dovolací důvod), v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby napadený rozsudek byl „potvrzen“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které je nelze věcně projednat.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Z ustanovení §240 odst. 3 věty první o.s.ř. pak vyplývá, že lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Podle věty druhé uvedeného ustanovení neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 (zastoupení dovolatele a sepsání dovolání advokátem), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Podle §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Neobsahuje-li dovolání údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí propadné lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet a dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení musí odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2003, pod pořadovým číslem 119 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2004, pod pořadovým číslem 21).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu, který obsahuje správné poučení o dovolání, byl doručen právní zástupkyni žalobkyně dne 7. 11. 2003 (viz dodejku na č.l. 51 spisu). Z obsahu spisu (č.l. 57) se dále podává, že žalobkyně podala osobně u soudu prvního stupně dne 30. 12. 2003 tzv. blanketní dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla při podání blanketního dovolání zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), uplynula zákonná (dvouměsíční) lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody dne 7. 1. 2004 (středa); „odůvodnění dovolání“ podané osobně u soudu prvního stupně dne 12. 1. 2004 bylo tedy učiněno až po marném uplynutí lhůty, během níž bylo možno vady dovolání odstranit. Výzva soudu prvního stupně (č.l. 57 verte spisu) k doplnění dovolání se vzhledem k uplynutí této lhůty stala bezpředmětnou.
Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalobkyně – aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. října 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu