ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.35.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 35/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců A) M. M., a B) M. M., zastoupených advokátem, proti žalované A. D., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 51.609,90 Kč, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 C 511/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. července 2003, č. j. 6 Co 1091/2003-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali zaplacení částky 51.609,90 Kč s odůvodněním, že žalovaná jako nájemkyně bytu č. 1 o velikosti 2+1 s příslušenstvím (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) v domě čp. 312 v M. (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“), dluží na nájemném za dobu od června 2002 do ledna 2003 (včetně poplatku z prodlení) a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu celkem částku 51.609,90 Kč.
Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. února 2003, č. j. 5 C 511/2002-48, žalobě vyhověl a uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobcům částku 51.609,90 Kč. V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků. Z provedených důkazů vzal mimo jiné za zjištěno, že žalovaná (nájemkyně předmětného bytu) dluží žalobcům (pronajímatelům bytu a vlastníkům předmětného domu) na nájemném (včetně poplatku z prodlení) a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu za žalovanou dobu částku 51.609,90 Kč, že platby nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu přestala žalobcům poskytovat proto, že měla mít vadná kamna v koupelně i v kuchyni a že jí byla účtována platba za vodu, kterou údajně nemohla v takovém množství spotřebovat, že tyto platby neobnovila ani po opravě obou kamen a ani přesto, že vnitřní rozvod vody v domě nevykazoval žádné závady a že souhlasila se způsobem účtování spotřeby vody v domě. Na základě uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalovaná se nedomáhala ve smyslu §699 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“), přiměřené slevy z nájemného a z úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu; nebyla-li proto mezi účastníky sporná výše dlužného nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu a ani výše poplatku z prodlení, žalobě vyhověl.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. července 2003, č. j. 6 Co 1091/2003-70, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Při posuzování uplatněného nároku vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a – s odkazem na ustanovení §671 odst. 1 a §699 obč. zák. – dovodil, že žalovaná, aniž uplatnila právo na slevu z nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, přestala uvedené platby poskytovat a dluží na nájemném (včetně poplatku z prodlení) a na úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu žalovanou částku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uvedla, že požadavek žalobců pokládá za nespravedlivý, protože žalobci jí nevytvořili elementární podmínky pro důstojné užívání bytu a nápravu nesjednali ani přes opakované žádosti z její strany. K dovolání přiložila jedenáct kusů fotografií dokumentujících situaci v bytě, dále korespondenci Městského úřadu v M., jíž byli žalobci vyzýváni ke sjednání nápravy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení §241a o.s.ř.
Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Zbývá dodat, že vady podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. a vady podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – napadá dovolatelka správnost (úplnost) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Jestliže dovolatelka ve skutečnosti zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací (námitkami, že žalobní požadavek žalobců je nespravedlivý, protože žalobci jí nevytvořili elementární podmínky pro důstojné užívání bytu /viz jedenáct kusů fotografií dokumentujících situaci v bytě/ a nápravu nesjednali ani přes opakované žádosti z její strany a ani přes výzvy Městského úřadu v M.), nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Žalovaná z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalované právo, nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2004
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu