ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.422.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 422/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců A) M. P. a B) Ing. L. P., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) D. K., 2) Ing. J. R., 3) Ing. J. S., všem zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 46/97, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2003, č. j. 38 Co 212/2002-165, takto:
I. Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2003, č. j. 38 Co 212/2002-165, pokud jím byl zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. května 2002, č. j. 33 C 46/97-149, a řízení bylo zastaveno, se zamítá.
II. Jinak se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 5. 2002, č. j. 33 C 46/97-149, uložil žalobcům (na základě vzájemné žaloby žalovaných) vyklidit byt č. 3, nacházející se ve druhém podlaží domu č.p. 15, na J. ulici v B., sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství (dále „předmětný byt“) a vyklizený předat žalovaným ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání, dříve než o něm bylo věcně rozhodnuto, vzali žalovaní svou vzájemnou žalobu zpět.
Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 10. 2003, č. j. 38 Co 212/2002-165, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že nesouhlas žalobců se zpětvzetím vzájemné žaloby není důvodný, a proto postupoval podle §222a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v němž uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a skutkového stavu věci uvedli, že po podání odvolání proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně předmětný byt vyklidili, nikoli však „v důsledku své právní pozice, ale v důsledku jejich neschopnosti snášet psychický tlak vyvolaný právní nejistotou svého postavení a zejména pak v důsledku uznání dřívějšího pochybení tehdejšího OPBH B. ze strany zastupitelstva Statutárního města B.“ Žalobci poukázali na svůj nesouhlas se zpětvzetím vzájemné žaloby odůvodněný mimo jiné tím, že pro případ zastavení řízení nikoli z důvodů na jejich straně by nebyl dán důvod pro rozhodnutí o nákladech řízení. Dovolatelé vyjádřili názor, že pokud již odvolací soud bez jejich souhlasu řízení zastavil, neměl přiznat náklady řízení žádné ze stran sporu. Na podporu tohoto názoru dovolatelé odkázali na několik soudních rozhodnutí. Dovozovali, že vzájemná žaloba nebyla podána důvodně, což je jeden z předpokladů pro přiznání náhrady nákladů podle ustanovení §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Z uvedených důvodů se žalobci domnívají, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, a proto navrhli, aby dovolací soud toto usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241, §241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu je v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Vzhledem k tomu, že vady obligatorně posuzované (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) nebyly ve vztahu k uvedenému výroku napadeného usnesení odvolacího soudu v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají, mohl dovolací soud přezkoumávat správnost tohoto výroku odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné, toliko z důvodů uplatněných v dovolání. Dovolatelé však proti tomuto výroku žádné konkrétní výhrady, jimiž by zpochybnili jeho správnost, nevznesli, jejich námitky ve skutečnosti směřují pouze proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, a proto dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání v tomto rozsahu zamítnout (§243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky není dána ani podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť usnesení o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé, ani podle §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními uvedeno (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu není přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání v tomto rozsahu podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalovaným, jimž by žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení byli zásadně povinni náklady tohoto řízení hradit, podle obsahu spisu v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2004
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu