ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.767.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 767/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce M. Č., zastoupeného advokátkou, proti žalované J. Č., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 75/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. prosince 2003, č.j. 25 Co 428/2003-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 23. 9. 2003, č.j. 11 C 75/2001-100, odmítl jako opožděné dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2003, č.j. 25 Co 69/2003-91, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 9. 2002, č.j. 11 C 75/2001-75, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 9. 2002, č.j. 11 C 75/2001-79, tak že žalovaná je povinna vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu byt č. 7 ve II. patře domu č.p. 851 v P., včetně příslušenství a vyklizený předat žalobci.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 12. 2003, č.j. 25 Co 428/2003-111, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dovolání žalobce je opožděné, bylo-li soudu prvního stupně doručeno dne 17. 9. 2003, tj. po marném uplynutí dovolací lhůty, která skončila dne 16. 9. 2003.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o opožděnosti dovolání a navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a v §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů v uvedených ustanoveních vyjmenovaných.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Odmítl-li soud prvního stupně podle §241b odst. 1 a §208 odst. 1 o.s.ř. dovolání jako opožděné, není proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, dovolání přípustné. Ke stejnému závěru - pokud jde o přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost - dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 41.
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Pro úplnost lze dodat, že i když napadené usnesení odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné, nezakládá takovéto poučení přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2002, pod č. 140, a ze dne 30. 1. 2003, sp.zn. 29 Odo 937/2002).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. října 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu