ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1703.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 1703/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o „odvolání“ V. R., podanému proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2001, sp. zn. Nco 165/2001 (v právní věci žalobce V. R., proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu P., o určení platnosti smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 370/96) takto:
Řízení o „odvolání“ žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2001, č.j. Nco 165/2001-216, se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. října 2001 č.j. Nco 165/2001-216, rozhodl, že se odmítá námitka podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. S. C., již vznesl žalobce podáním ze dne 20.7. 2001, v rámci řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 370/96, zabývajícího se žalobcovým návrhem na určení platnosti smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví.
Proti usnesení vrchního soudu brojil žalobce podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 14.6. 2002, označeným jako „odvolání”, které bylo později, dalším přípisem doručeným tamtéž dne 6.9. 2002, ještě doplněno.
Podle ustanovení §16 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Nadřízeným soudem, který rozhoduje o vyloučení soudce městského soudu, je vrchní soud, v jehož obvodu se tento městský soud nachází. Pojem „nadřízený soud”, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud” jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tudíž vrchní soud o vyloučení soudce krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, zde není rozhodná (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2001, pod číslem 129).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde, protože všechna tato ustanovení konstruují přípustnost mimořádného opravného prostředku na skutečnosti, že napadené usnesení je rozhodnutím odvolacího soudu, který určitým způsobem rozhodl o rozhodnutí soudu první instance. V dané věci však žalobce napadl usnesení Vrchního soudu v Praze, který o jeho námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze rozhodoval jako soud prvního stupně. Dovolací řízení je však založeno na zásadě přezkumu rozhodnutí soudů druhoinstančních.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí nadřízeného soudu občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o uvedeném podání, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. března 2004
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu