ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2068.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 2068/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Ireny Hladíkové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce G. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/ J. K., 2/ J. K., o obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 39/96, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 12 C 84/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2003, č.j. 30 Co 419/2003-35, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze výše označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 6. 6. 2003, č.j. 12 C 84/2001-30, kterým byla odmítnuta žaloba o obnovu řízení podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“). Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který vyzval v určené lhůtě žalobce podle §43 odst. 1 o.s.ř. k odstranění vad podání žaloby na obnovu řízení, jejíž náležitosti jsou dány v §79 odst. 1, §42 odst. 4, §232 odst. 1 o.s.ř. Pokud žalobce soudem vymezené vady bránící projednatelnosti žaloby v určené lhůtě (ani lhůtě prodloužené) neodstranil, byl dán důvod pro odmítnutí žaloby podle §43 odst. 2 o.s.ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel tvrdí dovolací důvody v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a v existenci vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Dovolatel byl krácen na svých právech, když mu nebylo umožněno vyjádřit se ke všem skutečnostem pro krátkou lhůtu. Dovolatel žije v USA, a jeho advokátka si musela opatřovat podklady z ciziny. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval podle zákona č. 97/1963 Sb., i když připouští, že soud prvního stupně se otázkou pravomoci českých justičních orgánů vůbec nezabýval. Odvolací soud vyslovil názor, že příslušnost soudu je založena ustanovením §5 zákona č. 97/1963 Sb., zatímco dovolatel je názoru, že příslušnost soudu je založena ustanovením §17 citovaného zákona, a z toho dovozuje dovolatel místní nepříslušnost soudu prvního stupně.
Nesprávné právní posouzení věci tvrdí dovolatel dále v krácení jeho práv dědice v dědickém řízení vedeném Státním notářstvím pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 D 1019/74, sp. zn. 2 D 1244/76. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižší instance a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala v dovolací lhůtě k němu oprávněná osoba, zastoupená advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání shledal dovolací soud přípustným podle §239 odst. 3 o.s.ř. Napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla odmítnuta žaloba o obnovu řízení.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dán.
Dovolatelem namítaná místní nepříslušnost soudu (ani v případě opodstatněnosti této námitky) nemůže být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Stejně tak není vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, skutečnost, že odvolací soud dovozuje pravomoc českých soudů, aniž by se soud prvního stupně touto otázkou zabýval v odůvodnění usnesení o odmítnutí podání žaloby pro její neprojednatelnost podle §43 odst. 2 o.s.ř.
Tvrzený dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. není rovněž dán.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že soud na zjištěný skutkový stav použil nesprávný právní předpis (nesprávnou právní normu), či správně použitý právní předpis (použitou právní normu) nesprávně vyložil. Podle povahy věci přicházejí v úvahu předpisy hmotněprávní i procesněprávní.
Odvolací soud v rámci odvolací přezkumné činnosti přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí podání žaloby podle §43 odst. 2 o.s.ř. a postup soudu prvního stupně před vydáním jeho rozhodnutí. Odvolací soud přiléhavě odůvodnil relevantní procesněprávní normy správně použité v projednávané věci (zejména §43 odst. 1, 2, §79 odst. 1, §232 odst. 1 o.s.ř.). Dovolatel podal (již zastoupen advokátem) dne 4. 5. 2001 u soudu žalobu na obnovu řízení, kterou označil jako „blanketní“. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2001, doručeným dovolateli prostřednictvím jeho zástupce, byl dovolatel poprvé vyzván k odstranění vad podání. Po neúplném doplnění žaloby byl dovolatel opětovně vyzván k odstranění nedostatku vad podání usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2003, doručeným dovolateli prostřednictvím jeho zástupkyně dne 28. 2. 2003. Toto usnesení obsahovalo poučení, jakým způsobem mají být vady odstraněny, a dále poučení o odmítnutí žaloby, nebudou-li vady odstraněny ve lhůtě soudem určené (10 dnů od doručení usnesení). Po uplynutí soudem určené lhůty požádal dovolatel prostřednictvím svého zástupce o prodloužení lhůty a soud (přestože lhůta již uplynula) prodloužil lhůtu do 31. 3. 2003. Dovolatel nedostatky podání žaloby následně neodstranil ani do rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí podání žaloby dne 6. 6. 2003. Navíc žaloba zůstala neprojednatelná i v rámci odvolacího řízení. Dovolatel nebyl tak krácen na svých právech.
Lze tak uzavřít, že odvolací soud správně v rámci svého přezkumu zohlednil použití §43 odst. 1, 2 o.s.ř. v návaznosti na §79 odst. 1, §232 odst. 1 o.s.ř., přičemž tyto procesněprávní normy byly i správně vyloženy. Nepřípadné jsou dovolatelem v dovolání uplatněné důvody nesprávného právního posouzení věci spočívající v samotných tvrzených důvodech pro obnovu řízení. V rámci dovolacího přezkumu v projednávané věci mohlo být nyní již podáno dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. pouze z toho důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí podání žaloby, spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Na základě všech výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání zamítl podle §243b odst. 2 o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; úspěšným žalovaným náklady řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Ludvík David, v. r.
předseda senátu