ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2729.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 2729/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně JUDr. E. T., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. F., o zaplacení částky 76.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 267/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.5.2004, č.j. 25 Co 141/2004-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou dne 28.7.2003 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 76.000,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Svůj nárok odvozovala z tvrzení o smluvním ujednání o smluvní pokutě, obsažené v dohodě uzavřené mezi účastníky dne 11. 1. 2002.
Okresní soud v Mladé Boleslavi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5.1.2004, č.j. 8 C 267/2003-49, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že dne 11.1.2002 uzavřela žalobkyně se žalovaným jako pronajímatelem smlouvu o nájmu nebytových prostor v domě žalovaného č.p. 51 v L., a to lokálu, kuchyně, pokoje, sociálního zařízení, skladu, sálu v přízemí a pivního sklepa v podzemním podlaží uvedené nemovitosti, a to na dobu do 31.12.2007 za účelem provozu restaurace. Vzal za prokázané, že v článku V. bodu 4 věty druhé výše uvedené smlouvy se pronajímatel zavázal oznámit nájemci nejméně dva týdny předem rozsah a dobu trvání údržby, oprav a úprav předmětu nájmu, trvajících déle než 24 hodin, přičemž tato povinnost se netýkala havarijních situací. Dále zjistil, že podle článku X. bodu 1 dané smlouvy se pronajímatel zavázal uhradit nájemci smluvní pokutu 1.000,- Kč za každý den znemožněného užívání předmětu nájmu, pokud nedodrží lhůtu uvedenou v článku V. odstavce 4 věty druhé. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaný žalobkyni písemně neoznámil 14 dnů předem přerušení vytápění v termínech v době od 1.12.2002 do 17.12.2002 a od 1.2.2003 do 31.3.2003. Dále zjistil, že dopisem ze dne 9.12.2002 žalovaný informoval žalobkyni o poruše topení, dalším dopisem ze dne 21.1.2003 sdělil žalobkyni, že od 1.2.2003 přestane topit pro jí nezaplacené náklady vytápění a dne 4.2.2003 oznámil poruchu čerpadla. Též vzal za prokázané, že žalobkyně dopisy ze dne 8.3.2003, 14.3.2003 a 31.3.2003 žádala žalovaného o zajištění dodávek tepla a dopisem ze dne 1.4.2003 vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty. Dále vzal za prokázané, že dne 10.12.2002 byla provedena oprava prasklého sváru trubky ústředního vytápění a uvedenou závadu nebylo možné předem předvídat, v únoru a březnu 2003 byla provedena oprava čerpadla v domě a dne 6.2.2003 bylo zjištěno zlomení hřídelky čerpadla, která následně poškodila hnací turbínu, přičemž jeho oprava proběhla až dne 16.3.2003. Dovodil, že výše uvedené poruchy vytápění byly haváriemi, vznikly nečekaně a nebylo je možné předvídat předem. Vyslovil, že smluvní pokuta nepostihovala přerušení či nedostatečné vytápění předmětu nájmu, způsobeného jinými skutečnostmi než z příčiny provádění údržby či opravy nebo úpravy topného systému. Dospěl k závěru, že v období od 1.12.2002 do 17.12.2002, od 4.2.2003 do 16.3.2003 a od 17.3. do 31.3.2003 tedy žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve smyslu §544 o.z. nevznikl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26.5.2004, č.j. 25 Co 141/2004-91, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením s tím, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty upravené v nájemní smlouvě ze dne 11.1.2002. Odvolací soud na doplnění uvedl, že žalobkyně by se mohla pouze v jiném řízení domáhat náhrady škody, která jí jednáním žalovaného (protiprávním) vznikla.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 13.10.2004 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.(zřejmě správně §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Tvrdila existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasila s konstatováním soudů obou stupňů, že v době od 10.12.2002 až 17.12.2002 a od 4.2.2003 do 16.3.2003 nebyl objekt vytápěn z důvodu havárie, proto žalovaného nestíhá sankce - smluvní pokuta. Podle dovolatelky ze strany žalovaného došlo k porušení ustanovení článku V. bodu 4 smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky dne 11.1.2002. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15.,17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen ,,o.s.ř.“).
Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupeným advokátem ( §240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř. ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z povahy uplatněného dovolacího důvodu předně plyne, že v jeho rámci nelze uplatňovat námitky, směřující k neúplnosti či nesprávnosti skutkových zjištění, na jejichž základě byla věc odvolacím soudem posouzena. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k té části dovolání žalobkyně, pokud se nesla k jejímu nesouhlasu se zjištěními soudů obou stupňů.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně správně aplikoval na zjištěný skutkový stav ustanovení §544 o.z. o nároku ze smluvní pokuty. Rozhodnutí odvolacího soudu tak neřeší otázku zásadního právního významu, neboť vychází z důsledků plynoucích z gramatického a systematického výkladu citovaného zákonného ustanovení, jakož i jeho účelu. Smluvní pokuta představuje sice obsahově i sankci, která jinak – při absenci smluvního ujednání o smluvní pokutě – zahrnuje nároky té které smluvní strany podřaditelné jinak pod pojem náhrady škody, předpoklady pro přiznání nároku ze smluvní pokuty jsou však odlišné. Zatímco u nároků z náhrady škody je třeba prokázat předpoklady plynoucí ze zákonné úpravy, v případě smluvní pokuty je třeba, aby jednání strany, o níž druhá strana tvrdí porušení smluvních povinností, bylo také naplněno, a to v rozsahu, který podle ujednání o smluvní pokutě nárok na její přiznání odůvodňuje. Výklad citovaného ustanovení vzhledem k výše uvedenému nepředstavuje otázku zásadního významu. Odvolací soud postupoval v souladu s naznačenými podmínkami pro přiznání nároku ze smluvní pokuty, jeho posouzení odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Pakliže z výsledků důkazního řízení vyplynul závěr, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky ve smyslu ustanovení článku V. bodu 4 věty druhé výše uvedené nájemní smlouvy, které by opodstatňovaly přiznání smluvní pokuty, je třeba jeho závěry považovat za správné. Argumentace dovolatelky je v tomto směru nepřípadná.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř., dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, žalovanému pak v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. prosince 2004
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu