ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.5.2004.1
sp. zn. 29 Od 5/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené, advokátem, proti žalovanému V. H., o zaplacení 11.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 53/97, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 53/97 se Okresnímu soudu ve Zlíně nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou bylo dne 28. 4. 1997 zahájeno řízení žalobou o zaplacení 11.000,- Kč s příslušenstvím spolu s návrhem na vydání platebního rozkazu.
Žalovaný dne 29. 10. 2003 podal návrh na přikázání věci k soudu ve Zlíně, pro který uvádí především důvody zdravotní, finanční resp. sociální povahy.
Žalobkyně s přikázáním věci nesouhlasí a trvá na tom, aby věc byla projednána před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalovaného na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě sice jsou na straně žalovaného okolnosti způsobilé odůvodnit přikázání věci (jeho zdravotní stav), na druhé straně však existují také, a to nikoli nevýznamné, důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před dosavadním procesním soudem (délka trvání sporu, rozpracovanost věci z hlediska procesní ekonomie). Nejvyšší soud rovněž přihlédl k negativnímu stanovisku žalobkyně. Za tohoto stavu – a při respektování výše uvedeného ústavního principu – dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.
Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalovaného nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu