ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.75.2004.1
sp. zn. 29 Od 75/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Š., s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému E. W., o zaplacení částky 352.866,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 124/2004 o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 124/2004 se Okresnímu soudu v Karviné nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 19.3.2001 u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhá vydání platebního rozkazu stanovícího žalovanému povinnost zaplatit jí částku 352.866,90 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění leasingové smlouvy o pronájmu nového vozidla značky Škoda.
Městský soud v Praze vydal dne 25.5.2001 platební rozkaz pod č.j. 70 Ro 981/2001-7, který však usnesením ze dne 13.6.2001 zrušil s odůvodněním, že tento platební rozkaz se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Žalovaný ve svém vyjádření k předmětné žalobě především navrhl, aby věc byla postoupena Okresnímu soudu v Karviné, jakožto soudu místně příslušnému „přes ustanovení §89a o. s. ř.“
Městský soud v Praze poté předložil věc Vrchnímu soudu v Praze s odkazem na ustanovení §104a o. s. ř. k rozhodnutí, které soudy jsou k jejímu projednání a rozhodnutí příslušné v prvním stupni. Poukázal na to, že není dána věcná příslušnost Městského soudu v Praze, neboť se nejedná o obchodní věc.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18.2. 2003, č.j. Ncp 3179/2002-21, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je věcně příslušný okresní soud a že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5.
Obvodní soud pro Prahu 5 vydal dne 8.9.2003 platební rozkaz č.j. Ro 2853/2003-32, proti kterému podal žalovaný odpor, ve kterém namítal, že místně příslušný je Okresní soud v Karviné. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 5.11.2003, č.j. 11 C 396/2003-36, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Karviné. Uvedl, že i když je mu známo rozhodnutí Nejvyššího soudu R 1/2000, je vázán výše citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze, podle kterého je k projednání a rozhodnutí příslušný okresní soud. Z usnesení nelze zjistit, proč věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5, když se nejedná o obchodní věc a žalovaný nemá v obvodu tohoto soudu bydliště.
Okresní soud v Karviné s postoupením věci nesouhlasil a předložil věc Krajskému soudu v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.1.2004, č.j. 9 Nc 8/2004-41, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu v Karviné s postoupením věci je důvodný, neboť předmětem řízení jsou nároky z leasingové smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné podmínky finančního pronájmu vozidla, ve kterých se účastníci dohodli v souladu s ustanovením §262 odst. 1 obch. zák., že se jejich vztah bude řídit obchodním zákoníkem I když ze smlouvy vyplývá, že žalovaný není podnikatelem, platným ujednáním podle §262 obch. zák. se stal závazkový vztah vztahem obchodním a jde tedy o obchodní věc, jak má na mysli §89a o. s. ř. Vyslovil názor, že místně příslušným je Obvodní soud pro Prahu 5, neboť žalobce splnil podmínky §89a o. s. ř., když k žalobě připojil originál leasingové smlouvy a na prorogaci v žalobě výslovně upozornil.
Po vrácení spisu Obvodní soud pro Prahu 5 vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila do 14 dnů od doručení výzvy k návrhu žalovaného na delegaci věci Okresnímu soudu v Karviné.
Žalobkyně, která obdržela výzvu dne 11.5.2004, se ve stanovené lhůtě k tomuto návrhu nevyjádřila, přestože byla o následcích podle ustanovení §101 odst. 4 o. s. ř. poučena, což ve svém důsledku znamená, že nemá proti přikázání věci námitky.
Obvodní soud pro Prahu 5 pak předložil věc Nejvyššímu soudu s odkazem na návrh žalovaného na delegaci věci k Okresnímu soudu v Karviné.
Nejvyšší soud jako soud společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) a Okresnímu soudu v Karviné, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh žalovaného projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Tvrzení žalovaného, že mu osobní a finanční poměry nedovolují, aby se „dostavoval“ k soudu do Prahy a že u Krajského soudu v Ostravě probíhá trestní řízení, nejsou sama o sobě způsobilá odůvodnit výjimku z výše uvedeného principu.
Nejvyšší soud proto přihlížeje též k možnosti zakotvené v ustanovení §39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. a návrhu žalovaného nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu