ECLI:CZ:NS:2004:29.OD.81.2004.1
sp. zn. 29 Od 81/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně JUDr. Š. L., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadce A. s.r.o., proti žalované K. Ch. s.r.o., zastoupené, advokátkou, o vyklizení nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 75/2002, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 75/2002 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 26.7.2001 u Okresního soudu v Chrudimi žalobu, kterou se domáhá vydání rozsudku stanovícího žalované povinnost vyklidit nemovitosti zapsané na LV 5265 pro obec a kat. území Ch. a vyklizené je předat do rukou žalobkyně.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21.3.2002, č.j. Ncp 2798/2001-22 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 136/2001 je v prvním stupni příslušný krajský soud a že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Hradci Králové.
Poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17.12.2003, č.j. 11 Cmo 257/2003-108, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.2.2001, č.j. 40 Cm 75/2002-54, kterým bylo žalobě vyhověno, podala žalovaná návrh, aby z důvodu vhodnosti byla věc přikázána Krajskému soudu v Brně. V odůvodnění tohoto svého návrhu uvedla, že se dověděla, že manželem žalobkyně je Ing. R. L., hejtman ... kraje, který nepochybně přichází do kontaktu se soudci Krajského soudu v Hradci Králové. Takový možný potencionální vliv manžela žalobkyně na soudce Krajského soudu v Hradci Králové nepochybně vyvolává možnost polemik o objektivitě rozhodování soudců Krajského soudu v Hradci Králové. Vyslovila názor, že z hlediska nesporné objektivity v posuzování této kauzy by bylo namístě, aby ji rozhodoval jiný krajský soud než Krajský soud v Hradci Králové. S odkazem na ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. navrhla, aby z důvodu vhodnosti byla předmětná věc přikázána Krajskému soudu v Brně.
Žalobkyně s návrhem žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasila. Ve svém vyjádření uvedla, že jediným jednáním hejtmana ... kraje s předsedou Krajského soudu v Hradci Králové bylo jednání v souvislosti se zřízením a zajištěním chodu pobočky Krajského soudu v Pardubicích. Prohlásila, že hejtman … kraje nemá žádné pravomoci ani možnosti ovlivňovat jmenování soudců a jejich setrvání ve funkci, námitka podjatosti je nesmyslná a nepodložená. Poukázala na to, že zástupkyně žalované přednášela a zkoušela občanské právo procesní a konkursní na … fakultě … university v B. a činí tak doposud. Je tedy nepochybné, že z titulu svého postavení se stýkala se soudci v Brně. Pokud sama navrhuje přikázání věci ke Krajskému soudu v Brně, je toto možno i z její strany chápat tak, že by mohla vzniknout polemika o objektivitě rozhodování tohoto soudu.
V týž den, kdy žalobkyně podala své vyjádření k návrhu žalované, žalovaná k dotazu soudu předložila podání, ve kterém výslovně uvedla, že nevznesla námitku podjatosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu ( Krajskému soudu v Hradci Králové) a Krajskému soudu v Brně, kterému má být věc přikázána ( §12 odst. 3 věta první o.s.ř.), návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věta druhá o.s.ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon ( čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci soudu příslušnému a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečným způsobem ovlivňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
Žalovanou tvrzené důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu nejsou natolik relevantní, aby byly způsobilé odůvodnit výjimku z výše uvedeného principu.
Nejvyšší soud proto, a to i vzhledem k nesouhlasu žalobkyně, návrhu na přikázání věci jinému než příslušnému soudu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2004
JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.
předseda senátu